Pokoj byl zalitý večerními paprsky slunce a nad jejich hlavami se vznášel lehounký oblak dýmu....

X -  "Tak...jak zní tvá otázka?"
Y -  " Neumím ji formulovat..ta záležitost je dost specifická víš."

Zvedl se a podal ji černou trubičku. Vedla od ní dlouhá hadička do překrásné nádoby zvláštního tvaru. Stála na stolku přikrytá jemným, průsvitným, černým hedvábím a působila tajemně. Přesto jakoby sem patřila a slibovala odhalit jedno ze svých dávných tajemstvích.

X -  "Tohle ti pomůže s  formulací. Vdechuj to půl na půl...teda trochu zemi a trochu do srdce...
Y -  "Co je to za složení?"
X -  "Nechtěj to vědět...jak tě znám, některé substance bys rovnou zamítla...Řekněme, že to je Mandragos..má osobní směs....

Opřela se, zlehka vsála vzduch...a k jejímu překvapení byl velmi teplý. Půl vypustila z úst a poté se zhluboka nadechla. Prostoupila jí lehkost se zvláštní vůní jehličí, moschusu a čehosi, co způsobilo záchvěv uvnitř jí. Chtěla postup samovolně opakovat, ale jeho ruka ji zadržela...

X -  "Je to pro inspiraci, zavření hmotného těla ve fyzičnu a otevření átmického myšlení....nikoliv pro zhulení nízkého ducha..dámo"..
Y -  "Ok..ok...jen mi to krásně zabolelo uvnitř"...
X -  "Takže otázka zní? Nechci tě zrychlovat, ale mám dost práce"
Y -  "Nikdy nemáš dost času...je to proto, že -time- nad tebou vždy vítězí"
X -  "Tvoje otázka?"
Y -  "Splynutí dvou náhodně se střetnoucích lidí..duší....bytostí.. ..nebo jak to nazvat"
X -  "Nevěřím na duši, to snad už víš..špatně ses vyjádřila"
Y -  "Ano vím..já mluvím o tom, co nelze popsat, ale co má každý člověk..Třeba vnitřní Tonal..chceš-li tedy"
X -  " Mám pocit, že nechceš konkretizovat úmyslně, máš zmatek a motají se ti do toho problému city?"
Y -  "Mluvíš vždy přímě..to se mi líbí..i já tedy budu. Nejedná se o city..no vlastně nevím. Nemotám emoce s tím, na co neznám odpověď...Já se ptám na zcela jinou věc. Ptám se, jak je možné, že se s někým setkáš a on v tobě zůstane. Natrvalo. Stále toho člověka cítíš, myšlenky se ti samovolně stahují k jeho osobě..a to i tehdy, když vyprázdníš mysl. Nemusíš ho vidět, ani slyšet..ale stále ho máš u sebe, v sobě..kdekoli, kdykoli. Ten člověk na něco myslí, nebo cokoli udělá, a ty víš proč. Jakoby ti někdo dopředu řekl, co bude. Někdy je to tak živé a pravdivé, že se toho děsíš..a přitom si to opatruješ a bojíš se, aby to nezmizelo. Nemluvím teď o animické, pudové stránce člověka..to snad chápeš"
X -  "Nemůžu si pomoci, ale pořád mi to zní jako docela obyčejný, lidský cit. Mám třeba ten samý problém, o kterém teď mluvíš"
Y -  "Ano?" To mě zajímá..a jak se to projevuje v tvé osobě tedy?"
X -  "Docela jednoduše..už řadu let miluju jednoho člověka. Takže ho mám u sebe stále a natrvalo, i když se mnou v realitě není.....A nemyslím si, že se to někdy změní.
Y -  "To je zajímavé..a řekl si to tomu člověku někdy?"
X -  " Ne, a neudělám to"
Y -  "Proč ne?"
X -  "Protože nemá srdce...lidi jí ho sežrali...Po kouskách.. ale sežrali"

Opřela se a znovu nasála substance z vodní dýmky. Tíživé myšlenky odletěly neznámo kam a zůstala lehkost lidského bytí.....ale stále jedna a tatáž myšlenka byla přítomna..nezodpovězená otázka, prvotního zájmu. Ani bylinná, psychotropní směs nemohla odsunout ten pocit.

Y -  "Takže neznáš odpověď na moji otázku?"
X -  "Jistěže znám..ale nebude se ti líbit"
Y -  "Nelíbí se mi spoustu věcí..a přijímám je. Patří k životu. Chybí jaksi výběr....Takže mluv, ráda si tě vyslechnu
X -  " O astrálních poutech si jistě už slyšela..nakonec jednou jsem ti o nich vyprávěl pravdivý a konkrétní příběh..takže ses i přesvědčila, že existují. Jenomže to, co popisuješ ty, když pominu, že to tedy není pudová záležitost, už není astrální rovnost. Fluida, která v astrální rovině zachytí Nagual druhého člověka, nevydrží déle, jak pár hodin. Zůstane sice otisk, ale v lidském hmotném těle stopa vyvane a zmizí. To co popisuješ ty..by mohlo znamenat jediné....Jedná se už pouze o mentální, a tedy nejvyšší "tělo", které může bytost vlastnit. Bardon popisuje ve své praxi mentální rovinu, jako skutečnou podstatu něčeho praživoucího..a říká, že tyto bytosti mají lidské tělo jen na jeden život,,jen na chvíli a jejich skutečné bytí je jen a pouze právě v rovinách, kam naše myšlení už nedosahuje..a to ani ve změněném stavu vnímání. Těchto "lidí" je velmi malé množství, Bardon tvrdí, že se setkal pouze s jednou takovou bytostí. Nejzajímavější na tom je, že oni sami o tom většinou neví..a tápou. Uvědomují si, že něco není v pořádku, a že život zde jim nic nedává . Ví o své vyjímečnosti, ale nedokáží ji zařadit. Bardon jim říkal..Bezejmenní, kteří vstoupili do naší dimenze....
Y -  "Na tohle vysvětlení nemohu přistoupit..to přeci víš"
X -  " A přesto ses mě zeptala...I když jsi věděla, že ti neodpovím odborně, ale svým stylem, o kterém jsem přesvědčen a mohu podat pádné důkazy, oproti tvým vyčteným a naučeným odbornostem od rádobypseudovědátorů"
Y -  "Co ještě víš...o Bezejmenných?...prosím
X -  "Mají laxní přístup k životu..Své tělo,  nemají rádi...Disponují sebedestruktivním přístupem ke svému JÁ...A mají velmi zvláštní oči"
Y -  "Dost! To stačí..už nic neříkej"
X -  "Tak právě o těchto Bezejmených se říká...že jakmile se s takovým člověkem, či bytostí setkáš...zůstane v tobě. A to napořád. A pokud má někdo tak zempatizovanou srdeční čakru jako ty... tvá mentální energie  Bezejmenného vstřebá beze zbytku. Bardonovy teorie nemám nějak zvlášť rád, ale v tomhle jsem s ním zajedno. A navíc..mám osobní nezvratné důkazy". 
Y -  "Nevěřím tomu..a věřit nehodlám"    

Zhluboka 2x za sebou vsála již stydnoucí dým a unaveně si třela spánky. Měla pocit nevýslovné lehkosti těla, ale o to tíživější myšlenky uvnitř hlavy. On seděl naproti ní se stále stejným, chladným úsměvem a nepřístupným výrazem v očích.

X -  "Napůl už jsi zviklaná a druhou půlku pochopíš časem sama..protože nikde jinde odpovědi nenajdeš. Defakto celou dobu co tu mluvíš..si sama odpovídáš. Mně oponuješ jenom proto, aby si neztratila kontakt s tou tvou realitou. Uznávám..že s tebou přemýšlím jinak a musím si na slova dávat pozor. Jsi příliš bystrá, oproti jiným. Já ti říkám věci nezkreslené a čisté..tak jak jsou v mé hlavě. I když přiznávám, na rozdíl od tebe, že emoce a city mám. I ty je máš, ale nepřipustíš je. Proto máš neustále nezodpovězené otázky....
Y -  "Hmm..takže to mám dneska i s osobní psychoanalýzou..skvělé. Čekala jsem nějakou podobnou odpověď a i reakcí ze své osobitosti jsi nezklamal....
X -  "Takže?"
Y -  "Takže........I keeping cold a smile..a good night you. Jo.. a nespal tu večeři"...
X -  "Nechceš zůstat? Přijde zajímavý člověk a debata by tě mohla zajímat"
Y -  "To věřím..ale nechci..Z tvých přátel mívám husí kůži..."

Vstala, strčila trubičku do ozdobného stojánku, položila nedopitou skleničku a zamířila ke dveřím. Pomohl jí do kabátu.

X -  "Zklamal jsem tě dnešní odpovědí?"
Y -  " Ne, nikdy nezklameš..jen jsi hodně přímý, až nemilosrdný. Ale vážím si toho. Ráda jsem tě zase viděla.

Na konci temné chodby, zastavila její ruku na vchodových dveřích jeho vzdálená slova : "Héjjj..kdy ses naposled česala, vílo Amálko?"
"Zeptej se větru..ten to ví.." usmála se a vyšla do chladivého, večerního soumraku, který byl již zřetelně cítit jarem....