Nastal den 28. unora 1984, den předávání cen Grammy. Michael byl nesčetněkrát nominován, z čehož měl obrovskou radost, ale také byl nervozní jestli vůbec vyhraje. Prý že je konkurence veliká. Popravdě já žadnou neviděla. Nikdo není lepší než můj miláček Michael. Vzala jsem si na sebe ten slavnostní večer dlouhé černé šety s výrazným dekoltem a bílými dlouhými saténovými rukavičkami. Klasika no.Michael si oblékl bílou košili, třpitivou stříbrnomodrozlatou uniformu s jakoby zlatou šerpou, černé kalhoty, svojí už pověstnou fritrovanou rukavicy a stříbrný masivní náramek. Dárek odemě. A nejlepší na tom bylo, že si to perfektní oblečení vybral sám! Lépe než v tom vypadal už jen nahý... Ještě v limuzíně jsem ho musela uklidnovat.

,,Jasně, že vyhraješ. jsi nejlepší a všichni po tobě touží. Nejvíc ovšem já, tak se uklidni a připrav si řeč."

,,No...uvidíme... A Kim...?"

,,Ano?"

,,Vezmeš si mě?" Michael s kapsi vytáhl krabičku, otevřel jí a odkryl tak briliantový prsten, který mě svojí třpitivostí, apolu s tím Michaelovým oblečením málem oslepyl.

,,Ano. Ano. Ano. S největším potěšením." Nechala jsem si od Maika nasadit překrásný zásnubní prsten. Políbili jsme se.

,,Miluji tě," řekli jsme současně a Michael se poprvé toho dne usmál.

Michael nakonec vyhrál. A to ne jednu, ani dvě, ale dokonce 8 cen Grammy. Byl tak přeštastný a já s ním. Celý večer jen zářil. Jeho oblyčej zářil víc než jeho oblečení. Na všechny strany rozdával úsměvy. Není divu, vždyt měl báječný život: úspěšnou karieru, spoustu fanoušků, odměnu a uznání za svojí usilovnou práci, byl mladý, krásný a bohatý. Vše se obracelo k lepšímu. Ano, můžu říct, že Michael byl tím nejštastnějším mužem pod Sluncem. A já zase nejštastnější ženou, nebot jsem se měla brzy stát paní Jacksonovou. Ženou nejbáječnějšího člověka jaký může být na světě.