tak pro začátek. tentokrát se mi v Brně docela líbilo. Bylo hezky takže jsem mohla trávit všechny prostoje venku. 2 zkoušky jsem neudělala, no neva, svět se nezboří že. oprava to jistí. snad. víte co? je mi to fuk.

Na brněnském náměstí,
slunce pěkně svítí,
na lavičku usedám,
nějaký bronz nachytám.

Na náměstí mecheche,
vyžene mě velmi rychle,
prchám prchám uličkou
s rozvázanou tkaničkou.

Uklidím se do parku,
a v tom strašném horku,
přemýšlím co tu dělám,
proč na světě stále pobývám.

Připadám si jako nic,
jako duše zbavená,
přesto je mi hrozný hic,
mám spálená ramena.

Krize stále v plném proudu. s hercem pořád stejný (btw. herec to není ale víme o koho jde), alespoň už teda vim jak se jmenuje. sem naštvaná, nervózní, nesvá, nedočkavá.....pane bože, sem posedlá. rozpracovávám bojový plán. úkol číslo jedna: optat se B. úkol číslo dva závisí na úspěšnosti splnění úkolu jedna. Připadám si jak patnáctiletá puberťačka. ale vzhledem k tomu že si to teď tak hezky maluju z toho zase bude velký kulový.