Adopce nebo pěstounská péče

Rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí najdete také na všech serverech zabývajících se adopcí, stručně jen tedy: pěstounská péče je volnější než adopce, dítě většinou nedostane vaše příjmení a v závažných případech se dá i zrušit. Je státem dokonce i trochu placená (cca 6-9 tisíc na zdravé dítě) a až 17 tisíc na postižené. Pěstounská péče oficiálně končí dovršením 18ti let věku dítěte nebo 26ti let, pokud studuje vysokou školu. Biologičtí rodiče dítěte rozhodují o závažných věcech dítěte (pokud jsou k nalezení) a pokud je to možné, mohou dítě občas i navštívit. Pokud se s nimi dá normálně dohodnout, tak kdekoli, pokud je nějaký problém, tak například pod dohledem sociální pracovnice apod. Také existuje poručnictví, což je takový mezičlánek mezi adopcí a pěstounskou péčí – viz samostatný článek. Pak také existuje tzv. "profesionální pěstounská péče", poslední době hojně podporovaná, v praxi už to tak dobře nefunguje... je to totiž péče na přechodnou dobu, takže když si spolu s dítětem vytvoříte nějaký citový vztah, už musí jít zase o dům dál... v praxi je prý takových rodin v republice zatím asi pět a moc jim nepřibývají... v některých jiných evropských státech však jiná forma péče o děti není a tak jdou naše (převážně romské děti) občas do zahraniční adopce.

Obecně jdou do pěstounské péče většinou děti, které nemohou jít do adopce, například ty, které nejsou právně volné (když jim někdo z rodičů napíše například jednou za půl roku pohled), prostě ty, jejichž rodiče si řeknou, když je nemám já, tak je nebude mít nikdo ... bohužel zatímco budoucí adoptivní rodiče se prověřují všemožnými psychologickými testy, biologická rodina je svatá a sociálním pracovnicím často stačí slib alkoholika, že už asi tedy nebude típat o dítě cigarety a raději si koupí popelník. Bohužel se stalo už několik případů, kdy opravdu těžce týrané děti k jejich rodičům vrátili a byl to bohužel jejich poslední pobyt.

Do pěstounské péče se dostávají většinou skupiny sourozenců, děti romské (zajímavé, že děti např. vietnamské nebo černošské jdou spíše do adopce), děti s různými zdravotními nebo duševními problémy nebo děti starší.