Into the Space!

EPIZODA S0E0 – Předmluva a balení vesmírných zavazadel

  Téma Vesmír mě vždycky moc přitahovalo! Mám rád Sci-Fi a rozhodl jsem se začít nový projekt. Ten nápad mě zčistajasna napadl, ale vlastně jsem něco podobného měl v hlavě tak dlouho... Napadla mě myšlenka, že bych mohl psát o vůbec první lidské skupině, která bude zažívat dobrodružství ve Vesmíru. Ale budu se především snažit, aby to vypadalo co nejreálněji. A tak nasedneme do rakety a vyrazíme vstříc kosmu! Do nekonečna a ještě dál!

 

Záznam do videodeníku č. 1:

  "Ahoj. Tady je Bill Bonnie a zdravím vás z centra akademie Vesmírné technologické společnosti. Konečně jsme zaznamenali úspěch!!!" vyjekl do kamery Bill. Seděl v křesle. "No, ale ten úspěch je... je prostě úžasný. Konečně začali fungovat fúzní pohony. Ale byla to fuška. Museli jsme sehnat tolik plutonia, kolik jen šlo. Avšak ten výsledek stál za to. Ano, cítím to v kostech. Naše posádka poletí do vesmíru! Ale nebude to jako předtím," na chvíli zmlknul a napil se vody. "Bude to naprosto mimořádné. Dosud naše lodě mohli létat jen, na kosmické vzdálenosti, malé úseky, ale teď už naše lodě budou dosahovat rychlosti světla. No a dnes byla tisková konference, na které Akademie oznámila, že se chystáme letět k hvězdě Alfa Kentaury." Pak Bill vypnul záznam a chystal se ke spánku, jelikož všude venku už byla tma a kosmonaut se cítil příšerně unaveně.

 

O tři hodiny později...

  "Bille!" hulákala Bernice přes celou laboratoř nadšeně.

  "Co se děje?" odpověděl jí vlažně, jelikož bylo půl druhé ráno a probudila ho z krásného snu. Ležel na posteli v laboratoři a Bernice seběhla ze schodů.

  "Já jsem tě probudila..."

  "Ano probudila," řekla malinko nabručeně, ale byl klidný. "Co potřebuješ?"

  "Já nic, ale zrovna mi volali z Akademie Technologii! A řekli mi, že prý nás dva vybrali jako dva hlavní kapitány." Mluvila nadšeně a zářila, jako slunce.

  "To je skvělý. Ale proč s tím nepočkali až na zítřek?! Je 1:36 ráno, to nemohli počkat?"

  "Asi ne. No, možná vím, proč nám to řekli teď." Pak se odmlčela a přemýšlela, jak zformuluje další větu, aby svého spolubydlícího moc nevyvedla z míry. "Víš, mi odlétáme už v osm ráno..."

  "V osm! A proč nám to řekli až teď!...?" vyjekl Bill, ale nebyl naštvaný. Byl hodně překvapený a Bernice ještě o to víc, jelikož ona poletí do vesmíru poprvé. Bill se sice nezdá, ale je to ostřílený kosmonaut. Tři měsíce praxe byl na Interplanetární Vesmírné Stanici jako člen posádky.

  "Nevím, nevidím jim do hlavy."

  "Ne? Já jsem si vždycky myslel, že umíš číst lidem myšlenky." Zavtipkoval Bill.

  "Ale jdi ty!" odpověděla mu rázně. "Na druhou stranu můžeme být rádi, že nám to neřekli až před odletem. Máme v šest dorazit na jih USA do jednoho města... Teď si nemůžu vzpomenout... No prostě tam máme dorazit včas a se zavazadly. Poslali mi fax se seznamem, co všechno si máme vzít s sebou. Podívej se. Řekla a ukázala mu papír. Bill si ho vzal do ruky a četl:

 

Na expedici do kosmu jsme vybrali další tři lidi, kteří budou vědec, biochemik a voják, zatím však přesně nevíme, kdo to bude. I vy jste ještě před chvilkou neměli své místo jisté – ovšem vy dva disponujete vůdčími vlastnostmi a jste zběhlý ve svém oboru na tolik, že vám budeme věřit. Připravte si:

 

 

 

 

 

·          *Vakuované pytle a v nich spodní prádlo minimálně na půl roku

·          *Jídlo v kapslích, které reaguje na vodu zvětšením se do stravitelné podoby (alespoň 5 kapslí, ostatní vám dodáme na základně)

·          *2 složitelné elektrické mikroskopy

·          *Magnetický zápisník

·          *A dobré nápady na cestě k hvězdě Proxima Kentaury!

 

  "Fíha!" vzdechl Bill a podal papír Bernice.

  "Je toho moc." Řekla světlovlasá Bernice a někam odběhla. Za okamžik se vrátila s dvěma velkými taškami. "Na, ta je tvoje." Podala mu tašku.

  Bill s Bernice se dali tiše do přípravy a nechtěli vzbudit další vědce v budově, kteří touto dobou jistě spali. Vše do měli na seznamu, si připravili. Vytáhli z malé železné krabičky každý pět kapslí se stlačeným jídlem, které reaguje při kontaktu tak, že se zvětší do velké podoby, například steaku či boloňských špaget. Pak vytáhli ze skříní vakuové pytle a naházeli do nich všemožné oblečení, trička, kalhoty a celý šuplík spodního prádla (a možná, že ani to nestačilo na půl roku). Posléze vzali své elektrické mikroskopy a stiskli velké oválné tlačítko a mikroskopy se začali pohybovat. Naskládali se k sobě tak, že se až skoro rozmontovali a zbyla jen malá krychlička, na které bylo jen to tlačítko. Pak si ještě vzali ze stolů své magnetické zápisníky. To vše se už kupilo v taškách, které skoro praskali ve švech.

  "Tak já to zkusím ještě zaspat," –

  "Ne, už musíme jet!" odvětila mu na to Bernice.

  "Aha," řekl Bill a podíval se na hodiny, které ukazovali něco po půl druhé ráno.

  "Cesta do Ernerestu trvá hrozně dlouho a nerada bych tam přijela pozdě, vždyť když mi někam jdeme spolu, tak máme vždycky zpoždění."

  "Nemáme. Alespoň já ne." Hájil se Bill.

  "Ale jo." Řekla a vzala si tašku do ruky. "Tak pojďme – vesmír už čeká!"