Nechci to svádět jen na své děti, které mi říkaly - mami, on tě má rád, tak si ho vezmi. Byla jsem totálně zamilovaná a strašně chtěla spojit svůj život s jeho. A taky jsem byla odhodlána mít s ním třetí dítě (protože své vlastní zatím neměl). 

Termín svatby tedy zajistil on, to je fakt. Zbytek... já. Oblečení pro nás i děti, svatební cukroví, kytky od zákaznice květinářky, dort.. 

..když jsem u toho dortu, tam to bylo zajímavé.. den před svatbou, něco jako rozlučka :-) Můj nastávající šel se svými nejlepšími kamarády z SK na pivo a já jsem mu říkala - ne, že se totálně opijete, zítra máme svatbu :-D 

Mně přišli pomáhat kamarádka s kamarádem dělat občerstvení na druhý den. A dozdobit ten dort. Kamarádka Lucka pravila, že nejsme žádná béčka a ochutnáme, co Slováci přivezli za dobroty. Takže... kromě dvou sedmiček vína jsme si dali každý (my tři) dva panáky nějaké domácí jablkovice. No a protože ani jeden nepijeme tvrdý alkohol (nebo tenkrát ani oni nepili), byli jsme za chvíli jak dělo. Takže ... ten dort opravdu nedopadl nejlépe :-P A ani my.

Kamarádku přijel vyzvednout přítel na motorce. Zlanařila ho, aby mě svezl. Jeli jsme dvakrát kolečko ulicemi a bylo to boží. Na konci jsem z motorky skoro spadla. Lucka zase pro změnu na motorku nemohla nastoupit. A v tom všem přišli chlapi z hospody a smáli se nám, že kdo jako zítra bude jak vypadat. Oni byli totiž naprosto fresh :-)

No... nebylo mi úplně nejlíp. Vyzvedla jsem kamaráda kadeřníka (toho třetího do party s jablkovicí) a kolegyně vizážistka se nám smála, že vypadáme jak zombíci a že prý pak mám dát vědět, jaké je to vdávat se s kocovinou. 

Jelikož ale předvedla skvělou práci, na fotkách mi to slušelo. A protože jsme se opili den předtím, byli jsme s kolegou odpoledne již naprosto v pohodě, ani jeden z nás se neopil na posvatební party a vlastně to byl nakonec dost slušný mejdan. Ten pokračoval i druhý den v jedné super restauraci na zahrádce. Svatebčané odpadávali jak hřušky... a třetí den už jsme zbyli jen..já, ženich a jeho dva kamarádi. Tenkrát můj muž pravil, že je to nejlepší mejdlo jeho života. 

Na tohle ráda vzpomínám. I když je to teď spíš takové trošku... hořkosladké. Nebo hořké?