Když o tom přemýšlím teď, tak si říkám, že jsem byla hodně naivní, blbá nebo slepá.. nebo zamilovaná. A hlavně jsem pořád věřila. Věřila v lásku. 

Vzpomínám na to jedno víkendové dopoledne, malému byly tři měsíce.. Dělala jsem dort tátovi k narozeninám a měla jsem recept otevřený ve svém  notebooku, abych jen občas nahlédla, když jsem si nebyla jista správným poměrem surovin. 

Můj muž si k noťasu sednul a něco si tam datloval. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti... do té doby, než jsem zase odběhla z kuchyně mrknout na postup přípravy dortu. Pan M. už tam neseděl, tak jsem ťukla na klávesnici... a vyskočila mi obrazovka nikoliv s receptem, ale stránek seznamky. A otevřený chat, kde si můj muž dopisoval s jakousi slečnou. Bohužel jsem zachytila kousek konverzace, kde psal - pojedeme autem na výlet, pak si dáme drink a uděláme si hezký večer.

Byla jsem najednou úplně paralyzovaná. Můj muž si domlouvá rande s nějakou cizí ženskou? Jako fakt? Domlouvá si rande s nějakou jinou, zatímco já budu doma sedět s miminem a dětmi a.... kojit a uspávat a ... 

Chvíli jsem stála v kuchyni jak omámená a nevěděla, co si s tou informací počít. Ne, nečetla jsem to celé, stačilo mi, co jsem viděla a přečetla. A jako správný srab jsem zavřela okno chatu a nechtěla vědět víc. Už tak jsem měla pocit, že mi někdo do srdce vrazil nůž. Můj mozek jel na plné obrátky a střídaly se ve mně pocity zklamání, znechucení, lítosti, ublížení...

Přemýšlela jsem, co s tou informací mám dělat. Jestli dělat, že nic nevím nebo mu o tom říct. Neumím se přetvařovat, takže, když se mě zeptal, co se děje, když jsem zaražená, se slzami v očích, stála nehnutě opřená o kuchyňskou linku, řekla jsem mu pravdu. A ještě jsem se za to omluvila! Že jsem opravdu nechtěla číst jeho zprávy jiným, ale bohužel nechal otevřenou jinou záložku než jsem potřebovala...

Snažil se to nějak hodit do autu... a vlastně jakoby do legrace. Řekl mi, že to nemám brát vážně, že jsou to jen takové řeči, že nemá vůbec v úmyslu se s někým scházet. Že prý to byla jen sranda. Říkám - sranda? A myslíš, že pro tu slečnu to taky byla jen sranda? Co když se těší, co když bude zklamaná, co když ti věří? Prý - to je její problém.

A já to tenkrát přešla. Zkousla. Odpustila. Přesvědčila jsem sama sebe, že o nic nejde.

Ale byl to vlastně jen začátek.....