...jenom já a žádná jiná...

V neděli se mě Jirka zeptal, jestli slavíme Valentýna. Ptal se proto, abych pak neříkala, že mi nic nedal. "Jo, slavit to nebudeme, taky pro tebe nic nemám." Což byl fakt. Ani jsem neměla náladu cokoliv slavit. Přesto mi nakonec přivezl z práce čokoládu. A večer mi věnoval pár minut lásky...  Do magických 69 chybělo nějakých 64... Zhruba. "To máš ještě k Valentýnu."  Musela jsem se smát. Na mou duši.

Jinak se stále léčíme. Přihlášku do školy jsem ještě neposlala, musím ji vytisknout a nemám barvu v tiskárně. Práce v nedohlednu a ještě dlouho v nedohlednu bude, ale to není novinka. A příští týden by k nám měl dorazit finanční poradce. Pak vás poinformuju o tom, jestli mi slečna (či paní) poradila něco nového. Já vidím jediné řešení. Jít pracovat, šetřit už nemám kde.

Krásný den všem