Lepší zítřky 2

23. 02 2011 | 07.17

...krátké pokračování...

Tak jsem byla na plese. Sama, protože manžel ochuravěl, ale i přesto jsem se bavila. Tančila jsem se známými i neznámými. Jeden starší, sympatický neznámý (pro mě ale bez jiskry) se chtěl seznámit a po tanci mě pozval na panáka. Neodmítla jsem. Přišel si pro tanec i podruhé. Zrovna hráli ploužák. Ovšem když začal být maličko důvěrnější, upozornila jsem ho na to, že jsem zadaná. Přišlo mi to fér. "Ale poprvé jsi nic neřekla?" "To mám každému na počkání vykládat, že mám manžela, když se vlastně nic neděje?" Písničku jsme dotančily, jen už mi to přišlo nějaké "pokažené." Možná jsem měla držet pusu. Ale co kdyby si začal myslet, že může být něco víc?
 
 ...
 
 
Domů jsem dorazila docela brzo. "Tak jaký to bylo, zlato?" uvítal mě manža. "Jo, pěkný. Bolí mě nohy. A co děti, nezlobily?"  Hodila jsem střevíčky ke skříňce a začala se svlékat. Nakonec jsem v bílé košili jít nemusela, ještěže máme se ségrou stejnou velikost. "Ne, v pohodě. Jdu si lehnout, pořád se necejtím moc dobře."  "Fajn, já se vykoupu a půjdu taky."  Napustila jsem si vanu plnou horké vody a přilila pěnu. Ve vaně se parádně přemýšlí. Přemýšlela jsem o tom, co mi nedávno řekla kamarádka. "Víš, on se teď změnil. Dřív z něj inteligence čišela, teď bych řekla, že nějak blbne." "Třeba byl takový pořád, jen jsme si toho nevšimli." Dál už jsem to nekomentovala, svůj názor jsem si poupravila už dávno.Nikdo není dokonalý. Nátahla jsem se pro mobil a začala ťukat sms. "Ráda bych se s tebou vsadila. Otázka zní: Až se příště uvidíme, budu naostro nebo ne? Ten, kdo vyhraje, si může něco přát. Podmínkou je, aby s tím druhá strana souhlasila. Teď mi neodpovídej, nech si to projít hlavou a až se sejdeme, tak mi řekneš, jestli do toho chceš jít. Záleží jen na tobě, nikoho k ničemu nenutím."  Připojila jsem smajlíka.
 
 
...

 

Položila jsem mobil na pračku a povzdychla si. Nikoho k ničemu nenutím. Nenutila jsem ani toho kluka, kterýho jsem nikdy neviděla a přesto jsme se do něj zamilovala. Zamilovaná do lháře. Lidská blbost nezná mezí. Ta moje obzvlášť. Ale co, bylo to dávno. Tohle je zábava a žádné city. Jak to říkal, užívat si, dokud je člověk mladej. By mě zajímalo, co si pod tím užíváním představuje...
 
 
...pokračování příště...