Tak jsem se konečně pustila do smutného tématu a tím jsou pohřešované děti. Jako den je jim věnován 25. květen a symbolem je kvítek pomněnky. V průměru se v ČR ročně "ztratí" asi 10 tisíc dětí od 0 do 18 let. Většina se "někde" objeví v pořádku, jiné děti už takové štěstí nemají. Jako třeba pětiletý Honzík Rokos, kterého zabila vlastní matka s přítelem nebo devítiletý Jakub Šimánek, kterého znásilnil a zavraždil pedofil. Při čtení takových zpráv se dívám na svou holčičku a v duchu se modlím, aby se něco takového nestalo jí. Nikdy nepochopím mysl člověka, který dokáže ublížit dítěti.

Kdysi jsem četla příběh napsaný dle skutečné události. Starším manželům znásilnili a zavraždili jedinou dceru. Žena zemřela pár týdnů po její smrti, neboť všechen čas trávila u jejího hrobu a chytila zápal plic. Policie pachatele dopadla a byl odsouzen na deset let vězení. Na konci toho příběhu povídá muž redaktorovi, který to všechno zapisoval, že jen čeká, až ten, co to udělal, vyjde z vězení, aby ho mohl zastřelit. A redaktor na to, jestli ví, že v tom vězení pak skončí také. Jediná odpověď, kterou dostal byla: "A kde myslíte, že jsem teď? Přišel jsem o ženu, o dceru, já už jsem ve vězení dávno." Musela jsem s tím mužem souhlasit. Zřejmě bych udělala to samé a po pravdě, neznám nikoho, komu by se v žilách nezpěnila krev při pomyšlení, že někdo ubližuje jeho dítěti.

Na závěr přikládám video pohřešované a nikdy nenalezené Madeleine McCann