Prší a prší a prší. A mně už z toho trošku hrabe. Při utírání nádobí jsem složila báseň. Je napsaná tak, jak mě slova napadala, takže úroveň to nemám pravůbec žádnou

Ohněta

Jednou takhle z večera,
u PC jsem seděla.
Projíždím si blogy známé,
kohopak to tady máme?
Růžovoučký Ohněta,
vydal se nám do světa.
Býval chlapem jasná zpráva,
transvestitou se snad stává?
Nebo je z něj děva lepá,
nejlépe ta náctiletá?
Jak si jinak vysvětliti,
barvy co tak září, svítí?
Przní tady jazyk český,
tohle od něj není hezký.
Oči bolí a já kvílím,
div, že z toho nezešílím.
Ohnivou barvou skolena,
klepou se mi kolena.
Pomalu pak přesto vstávám,
další pecku očekávám.
Po slepu já honím myš,
vítězství jsem čím dál blíž.
Zuřivě pak křížek mačkám,
úlevy se brzy dočkám.
Radostí jsem zaplakala,
na prdeli hnědý flek,
jsem se z toho pokakala,
kdo by to byl do Ohněty řek.