...ve virtuálním světě se nevyplácí...

Ono se to kolikrát nevyplácí ani v reálu, ale tady to platí dvojnásob a jak jsem zjistila, většina z vás je na tom stejně. Musím se přiznat, že než jsem dostala pořádně za uši (zasvěcení ví), chodila jsem se srdcem na dlani i napříč virtuálem. Poté jsem se stáhla. Zrušila jsem registrace ve virtuálních hrách, zůstala jsem jen tady na Píše a na FB, kde všechny údaje mohou vidět jen mí přátelé. A i tak nemám zveřejněné místo, kde bydlím. Jsem hodně opatrná, protože nikdy nevím, kdo na druhé straně PC sedí, i když navenek působí normálně.

Pamatuju si, jak  jsem jela do Prahy za kamarádkou, kterou jsem znala jen z netu. Doma jsem řekla vše, co jsem o ní věděla a hned jak jsem dojela, psala jsem Jirkovi, že je vše v pořádku. Kamarádka měla to samé, její ségra ji taky varovala, přece jen jsme se nikdy neviděli a já třeba mohla být klidně chlap (i tohle jsem už zažila, kdy si druhá strana "hrála" na ženu). Dopadlo to dobře a letos v srpnu se máme zase srazit.

Možná si řeknete, sakra, přece jsme už všichni dospělí, tak na co si vymýšlet a hrát si na něco, co nejsme. Já to takhle beru, nepotřebuju se měnit z ženy na muže, mít víc registrací, prostě si všelijak upravovat reálný život k obrazu života virtuálního. K čemu.

Proto jsem ráda, že většinu z vás už znám i osobně a i vy už konečně víte, kdo je AM.

PS: Od Lentilky jsem si půjčila slovní spojení mít srdce na dlani ve virtuálním světě, moc se mi to líbilo, tak doufám, že se nebude zlobit.