... jenže tentokrát to zvířátko bylo větší a chlupatější než předtím...

Stručně, zdrhnul mi pes při stěhování ze dvorka do kotce (polovička to jen okomentovala slovy: co ses do toho srala), ale mě už prostě nebaví chodit kotelnou, kde je tma jak v ranci, páč se rozsvěcí úplně na druhé straně. Taky se ke mě nedostane poštěvačka, když nám něco nesne, v nejbližších dnech zrovna čekám balíček se spoďáry. Ale zpátky k honění psa respektive fenky. Nabrala směr a mohla jsem volat, lákat a kdoví co, s ní to ani nehnulo. Nu což, naložila jsem synátora do auta a vyrazila objet vesnici. Ale kde nic tu nic. Lála jsem, vztekala se, nakonec jsem nad ní mávla rukou, ať si třeba pojde hlady a otočila to domů. A tam mě čekalo překvapení. Fenka se vrátila. Jenže než jsem objela vesnici, stihla zakousnout kvočnu a jedno kuře. Teď jsem lála ještě víc, ale co se dá dělat, že ano.

A aby toho nebylo málo, ráno jsem byla vyměnit Alče zimní boty, které jsem koupila včera. Kromě Jirky máme boty všichni. No a já si dnes všimla, že dcera má jednu botu větší než druhou. No aby ne, když jedna byla 34 a druhá 32. Bože, já jsem takový tele, nadávala jsem si v duchu, vždycky si boty zkontroluju, jestli jsou stejný. Naštěstí tyhle boty ještě měli a ochotně mi dali druhou správnou s tím, že se omlouvají, neboť je povinnost prodavačky zkontrolovat, jestli mají boty stejnou velikost. "No, tak snad by si nikdo nenechal dvě boty, které nejsou stejné. Zvlášť za takový peníze (Alči boty byly bez koruny za osm set, tchyni se z toho protočily panenky, prý jsem je radši měla koupit u ťamanů)." "Divila byste se, ale nechal."

Takže dnešek stojí za to, jed doufám, že další pohroma se už nechystá, nebo mě trefí.

Krásný den všem