Když vykouknu z okna ven, tak vidím sníh jen... A kvetu, fakt, že jo... Chci jaro...

Byli jsme jen kamarádi, co se měli trochu rádi.
Pak nastala změna, kterou mi rozum nebere,
a já jenom řekla, skončils u mě, frajere...
Přešli jsme do ignorace, nedalo to tolik práce.
Přestali se bavit, a nakonec i zdravit.
Tisíckrát jsem řekla, že mi na tobě záleží,
ale podle přání člověka život rozhodně neběží.
Po tisícíprvý hlavou proti zdi nepůjdu,
přenechám to všecho radši svému osudu...
A pak je tu mé podvědomí, které si myslí, že něco změní.
Posílá sny, ve kterých nezapomínám...
Že jsme byli kamarádi, co se měli trochu rádi.
Pak je mi to líto...
Že se to tak změnilo, to, co kdysi bylo, jako kdyby nebylo.
Nedá se nic dělat, tys to takhle chtěl,
jen já to nevěděla, že jsi zapomněl...