Můj milý deníčku...

Tož jsem se rozhodla, že se stanu fenomenálně fatální (či fatálně fenomenální?). Začala jsem hubnutním, protože to k tomu neodmyslitelně patří. Pokud je zde nějaký rejpal (jé, vona už zase hubne, stejně prd shodí, ať dále nečte ). Počáteční váha něco kolem 77 kg plus minus 10 kg. Teda spíš plus. Se divím, že mé měřidlo ten nápor vydrželo (strhla nám váhu ). Nehubnu sama, hubneme dvě, abys věděl... Upravila jsem si jídleníček, místo dvou rohlíků si k snídani dám jeden. Ten druhý sním k svačině. Naposledy se snažím jíst v 6 hodin. Jo a cvičím. Né moc, musím začít pomalu, aby mě to nezabilo. Občas zhreším. Nějaký ten čokobonbon nebo sůša.

Dcéra mi dělá ve škole radost. Počítám se samými jedničkami na výzo. Doma už je to horší. O dost horší. (Tohle dělat nebudeš. Budu. Tohle si nevezmeš. Vezmu.). Ale já se nedám a jsem ve výchově důslednější. O dost důslednější. Když řeknu ne, neustoupím. Synék mi taky dělá radost. Pořád je stejně rozmazlenej.  Ale miluju je, to víš. A vy taky.  Co se týká živitele, klid a mír.

Samozřejmě, že jako fenomenálně fatální musím rozvíjet i své duše(ho)vno. Zbývají mi 4 zkoušky, pak možná postoupím do třetího ročníku.

 Tož to je pro dnešek vše, milý deníčku, musím jít nakrmit divou zvěř.

Tvá fenomenálně fatální

PS: Dnes jsem měla v hororoskopu, že v oblasti sexu jsem už zažila lepší časy. Nó, tak to můžu jedině doufat, že není všem dnům konec.