Tož jsem vám byla už podruhé u kartářky a musím říct, že až na jednu věc jí to docela vychází (až se děsím). Vezmu to stručně.

Mám prý krásné karty a všechno  bude růžové, nejvíc o prázdninách (s takovou přijdu znovu nejdříve za dva roky). Polovičky si mám vážit, je čistej jako lilie, na jinou se ani nepodívá (jsou dny, kdy se nepodívá ani na mě ). Kdybych vedle něj postavila jinou, musela bych mu rovnou i říct, co s ní má dělat. Prý je spokojený, když si dělá svou práci a já stojím vedle (jak trubka), to mu stačí. Ve vztahu se nám otepluje. No nevím, ale třeba dnes jsme byli všichni na krátké projížďce na kolech. *velmispokojenýsmajlík*.Tak asi jo, jen doufám, že se nám neoteplí až moc. 

Dětičky odhadla taky dobře. Každý je jiný, jak vzhledově (mají stejného otce? Mají, to vím jako jejich matka jistě), tak povahově. Dcera měla být kluk. Je tvrdohlavá, ale chytrá. Mluvila i něco o cizině, buď tam bude studovat nebo pracovat. (doufám, že se mi neodstěhuje, to bych těžce nesla). Syn měl být holka. Umí to s lidma (s maminkou nejvíc, taky mi bylo řečeno, že je na mě dost fixovaný). Miluje zvířata. Paní mi taky řekla, jestli počítám s tím, že moje děti budou studovat. A vyrostou z nich silné osobnosti. Ať to bude jak bude, jedno vím jistě. Svoje děti miluju. 

Zůstanu v současné práci. Teď mi měla přijít pracovní nabídka od nějakého pána a já ji měla odmítnout. Zvolím jistotu. Nabídka přišla, já ji odmítla. Ale byl to jen takový přivýdělek, tak nevím, jestli se to počítá .

Školu dodělám. Celou. Teď mi chybí dvě zkoušky plus odevzdat bakalářku. Pak hurá ke státnicím. Měla jsem si jen zvolit jiný obor. Už teď vím, že bych nejradši studovala humanitní směr. Pracovala s lidmi. Přeci jen, ty prohlídky na zámku mi chybí, hlavně hraní divadla. Letos jsem to vzdala, mám toho hodně. Brala bych práci s klukama. Nechci být jen zahrabaná v číslech. Ale to jsem odbočila.

Co se týká majetkové stránky, letos nás prý čekají změny. Viděla stěhování. Jenže já se stěhovat nechci, chci opravovat (což prý lze považovat za stěhování taky - nábytku ). Chci udělat dětem pokojíčky. To hlavně. Bohatá nikdy nebudu, ale fianančně už to teď bude lepší. 

Čím mě hodně překvapilo bylo to, že bych ty děti měla mít tři. Vlastní. Vyšlo to jak v kartách, tak to vyčetla z ruky. A že do čtyřiceti mám času dost (no ani náhodou). A pak, že jsem v první třetině svého života. Takže kolika bych se tak asi měla dožít, bystří čtenáři a počtáři?  To taky ani náhodou, chystám se umřít tak nějak... v normálním věku . Zdraví bude v pohodě, až na žíly (ty mě teď zlobí, ale nějak se mi nechce k mudr, vidím to pak na lítačku po doktorech). Tím, jaký jsem člověk vás dnes zatěžovat nebudu (ani to nevidím na to, že bych vás tím někdy v budoucnu chtěla zatěžovat).

Tož pěkný večer vinšuju a zase se někdy ozvu, zlatíčka moje 

PS: Byla jsem u ní před Vánoci a říkala, že mě polovička nejspíš požádá o ruku. Tak tohle jí nevyšlo, ale do konce letošního roku má prý času dost. Si to představte, přece ho znám jako svoje boty a to spíš uvidím na poušti ledního medvěda, než abych dostala prstýnek.  Ale v kartách mám jedno manželství na celý život, tak uvidíme.