Přijď již, jenž jsi Duchem zván

svatý, jasný nebes Pán,

tvého světla třeba nám.

 

Přijdi Otče žebráků,

dáváš dary bez vděku,

světlo skýtáš člověku.

 

Potěšení nejlepší

a návštěvník nejsladší

jsi pro práce vezdejší.

 

Spočinutí znaveným,

rozhorleným mírný stín

a útěcha plačícím.

 

Světlo nebes blažené,

láskou naplň srdce mé

i všechny vyvolené.

 

Vždyť bez záře slávy tvé

člověk v bídu upadne,

nicota v něm zavládne.

 

Pošpiněné očisti,

svlaž naše vyprahlosti

a zahoj vše bolesti.

 

Obměkči nepoddajné,

co je mrazem spoutané

zahřej, naprav nepravé.

 

Sedmerou dej milost těm,

kdo dnem nocí v žití svém

čekají své spásy den.

 

Kdo Tě v lásce chovají,

v tebe pevně doufají,

nechť se věčně radují.

poznámka k překladu: Překládat svatodušní sekvenci je možná počínání pošetilé, protože Veni Sancte asi už přebásnili mnozí lidé  mocní slova mnohem lépe nežli já. (Je-li však tomu tak, proč jejich překlady dávno nenahradily ten strašlivý užívaný austokatolický překlad i s jeho děsnou houpavou melodií?) Novou melodii jsem také už začal vymýšlet, ale přijde až v další fázi.  Každopádně bych prosil ty z vás, kdo chodíte na nějaké katolické servery, abyste se to pokusili tam umístit – uvidíme, jaká bude odezva...