Galerie Ermitáž se nachází v Petrohradu, v býválém hlavním městě Ruska.

 Je v ní mnoho vzácných sbírek, ale taky hodně koček, které zde mají povolení kvůli tomu, že v minulosti chránily díla ve sklepě před hlodavci. Vykonávaly tuto profesi až 200 let. Když už jsem u té historie:

Palácovou kočkou se podle dekretu ruské carevny se ,,Palácovou kočkou" se může stát jen vykastrovaná číča, jeliož v zákonu stojí, že počet koček musí zůstat neměnný.

Mimochodem, kočky nesměly výš než do sklepení, carevna Kateřina upředňostňovala psy. 

Dnes už tuto úlohu sice neplní, ale patří k Ermitáži tak, že je nemyslitelné vyhnat je odsud.  Kočky však vyžadují péči, takže některé zaměstnankyně obrazárny musí mimo své práce ještě krmit a zajišťovat kočky. Podívejme se tedy, jak to vypadá:

Krmení:

V kuchyni paní Taťana  vaří pro číči dvakrát denně, a to celkem vybraná jídla, třeba polévku z kuřecích krků a ryby( jenom jednou týdně, jelikožjsou sterilizované a škodí jim to na ledviny). Je to celkem námaha vařit pro 70 strávníků. Ano, v Ermitáži našlo domov sedmdesát koček. Po navaření stačí už jen najít všechny talířky a servírovat. Oblíbeným rituálem koček je snídaně

Kočky se rádi toulají a povalují se různě kolem. Krmení jim přinesou ven, tam, kde se zrovna kočky vyskytují. 

Veterinární péče: 

O zdravotní péči se stará buď sama paní Taťána (antibiotika také), ale kastraci apod. provádí zvěrolékařka. 

Kočky:

Vasilea je stará zvědavá kočka, která s oblibou sleduje příchod lidí do muzea. Jinak se v létě ráda rozvaluje na slunci a oddechuje.  Ermitáž byla její záchranou, poněvadž nebyl nikdy bojovník a nebyl nějak dobrým lovcem myší, Kdyby ho k sobě zahynul, na ulicích by ho čekala jistá smrt.

Máša:

 

Je postarší exemplář, má výsadu ochutnávat jako první jídla z kočičí kuchyňky. Je podle mne dost zvědavá.

Vandeik:

Vandeik je podnikavý a příšerně zdvědavý kocour. Třeba nedávno podnikl zajímavou výpravu. Ačkoliv kočky mají do výstavních prostor Ermitáže vstup přísně zakázán, on proklouzl větrací šachtou dovnitř.  uběhl několik kilometrů sítí trubek, až se o několik dní později vynořil v jednom ze sálů. Pokusili se ho odchytit, jenomže šelmička byla rychlejší. Teprve po týdnu, myslím že v Rembrandtově sále se ho podařilo odchytit. 

Petr:

Petr, pojmenovaný po ruském carovi Petrovi velikém, býval také chovancem Ermitáže. Ano, říkám býval. Není to dlouho, co má nový domov. Začalo to tím, že si paní Taťána uvědomila, že finanční příspěvky zaměstanců (sama galerie nevyhrazuje pro kočky ani desátník z celkového zisku)  nestačí a že se pokusí najít alespoň nějakým kočkám jiný domov. Povedlo se. Do obrazárny přijela jedna rodina a Petr, angorský kocour, vyhrál bitvu o jejich přízeň. Nyní už bydlí ve vesnici asi 80 km od Sankt-Petěrsburgu. 

 

Máša 2:

 

Máša je v muzeu nová, vrátný ji nalezl v blízké době. Je to ještě kotě. Bohužel si bude jako spoustu nováčků vytrpět antibiotika. Je ŠĺLENĚ roztomilá a těší se velké oblibě.

Není příliš důvěřivá, ale již statečně přežila první týden v Ermitáži.

 

Pokračování příště...

Zdroj: Dokumentární film Ermitáž - kočičí palác odvysílaný ČT2.

-Lajka