Na světě neexistuje zvíře s horší pověstí než žralok bílý. Ale do jaké míry se ho máme bát?

V době, kdy jsem viděla film Surfařka (podle skutečného příběhu) nebo Čelisti jsem se bála žraloků. A ten strach se mě drží doteď. Nebojím se toho, že by mě mohli zabít, ale toho, že mě roztrhají na kousky a zmrzačí mě tak hrozně, že se ani nebudu moct podívat do zrcadla. A myslím si, že na světě nejsem sama. Ale jak vlastně tohle všechno vzniklo? Proč se lidé bojí víc žraloků než třeba mořských proudů? Tady je to podobné jako třeba s vlky. Děti se vlků bojí proto, že pohádky jako třeba "O Červené karkulce" nebo "Tři prasátka" naznačují, že vlci jsou zlí a děti se toho drží. A my se bojíme žraloků proto, že se pořád díváme na Čelisti nebo dokumenty, kde žralok pojídá člověka, ze kterého nakonec zbyde jen krvavá kaše. Žraloci ale nezabíjí lidi na potkání. Pojídají je jen když mají opravdu velký hlad nebo jsou naštvaní. A i žraloci jsou vlasně kořist. Kolikrát už rybáři při lovu tuňáků omylem ulovili žraloka?

Žraloci útočí zejména na surfaře, protože ti, když pádlují položení na prkně a hledají novou vlnu, vypadají ze žraločího pohledu jako tuleň nebo želva. Druzí v počtu napadení jsou plavci, které následují potápěči. Nejčastěji na člověka útočí žralok bílý. Ale podle statistiky zemře více lidí po zásahu bleskem než po útoku žraloka, takže tyhle paryby neodsuzujme. Ještě více nebezpečné jsou napříklat medůzy, chobotnice Hapalochlaena (tzv. "Blue ringed octopus", dalo by se přeložit jako chobotnice s modrými kroužky) nebo přírodní nebezpečí, jako jsou vracející se vlny nebo Tsunami.

Dneska je to taková menší názorovka, ale když zapátráte, najdete v ní i nějaké fakty. Na fotkách máte zmiňovanou chobotnici, žraloka kladivouna, bílého a tygřího.

yours

Hermione Weasley