Tak jsem se v úterý rozhodla účastnit jednoho školního projektu, který je věnovaný prvodárcům krve. Konečně něco, co mě přinutilo dokopat na transfúzní oddělení a vykonat nějaký ten dobrý skutek. A taky jsem si mohla škrtnout další bod v 101/1001 challenge, který jsem se bála, že asi nesplním, ne ani tak z důvodu, že jsem srab, jako spíš lemra. :D

Jak vše probíhalo?

S kamarádkou jsme si našly úterní termín, který vyhovoval oběma, a rozhodly se, že bychom tam mohly přijít tak na půl 8. Když jsme přišly na oddělení, odložily jsme si bundy a boty do šatny a dostaly jsme takové prehistorické papuče, které mohly mít velikost nějakých 47, takže jsem v nich pořád zakopávala. :D Paní v šatně jsme nahlásily, že jsme tu poprvé, dostaly dotazníky pro vyplnění anamnézy a další letáčky častých dotazů a pořadové číslo. 

Když naše pořadové číslo zablikalo na obrazovce, šly jsme do kartotéky, kde si nás paní zapsala do systému, zeptala se na základní otázky a vyfotila si nás z toho nejhoršího úhlu, co existuje, a ještě webkamerou, abyste vypadali jako ještě větší dement. Vše za účelem toho, že při příštím dárcovství už nemusíte ukazovat občanku.

Po této skvělé fotící akci jsme opět čekaly, až na nás přijde řada a šly jsme do laborky, kde nám vzali vzorky krve do zkumavek pro zjištění, jestli je naše krev dobrá. Jako prvodárcům nám odebírali krev ze žíly (z ruky, kterou běžně nedáváte k odběrům, protože tu šetřili na samotné dárcovství), ale příště vzorek bude už jen z prstu. Přístroj během pár minut vyhodnotil rozložení všech lymfocytů, neutrofilů a dalších krevních elementů, včetně počtu hemoglobinu a dalších věcí, jejichž zkratky jsem už nevěděla

Jako jedna z posledních věcí byla samotná návštěva u paní doktorky, která s námi provedla krátký rozhovor o anamnéze (převzala si rovněž náš dotazník), změřila nám tlak a dala prostor pro naše dotazy. Pokud paní doktorka pacienta schválí, může se odebrat k samotnému odběru. 

Před odběrem jsme musely povinně sníst suchý rohlík a vypít alespoň skleničku něčeho sladkého. Musím říct, že jako člověk, co od nějakých 12 let nesladí, byl ten sladký čaj pěkný kentus! :D Po této menší svačince jsme si umyly předloktí a šly do oné místnosti, kde na nás čekala příjemná hudba (nějaká Zagorka :D) a polohovací lůžka, která byla dosti pohodlná na to, abych se bránila usnutí. Sestra mi tedy napíchla žílu a už se jen čekalo, kdy ze mě vycucnou potřebné množství. :D Jako prvodárcům se odebírá okolo 300 ml, poté 400 - 500 ml. Všechny sestry byly moc milé a pořád se nás ptaly, jestli se cítíme v pořádku. 

Po skončení odběru nahlašují čas, jak dlouho vám to trvalo - měla jsem nějakých 7 minut a přišlo mi to jako mých nejrychlejších sedm minut v životě. Průměrná délka odběru je 5 - 10 minut, záleží na tom, jak moc předtím pijete (samozřejmě nealko :D). Jako prvodárci jsme si nás tam s kamarádkou ještě ponechali dalších 10 minut, aby se ujistili, že se nám nemotá hlava a že jsme absolutně v pořádku. Potom nás pustili opět do té žrací místnosti, kde jsme obdržely stravenku na oběd a žetonek do automatu na kávu. Takže jsme snědly další rohlík, daly si džus a kafe. Musely jsme zde setrvat aspoň čtvrt hodiny, protože jenom 10 minut jsme na ruce musely mít škrdidlo a také opět pro jistotu a klid duše všech, že to s námi někde nesekne. :D

Po uběhnutí času a přeplnění našich břich jsme s dobrým pocitem opustily transfúzní oddělení. Strávily jsme zde celkově dvě hodiny, přičemž si myslím, že jako prvodárci jsme to měly delší kvůli těm registracím v kartotéce apod. Nicméně jsme se oddebraly do nemocničního bufetu, kde jsme uplatnily naše stravenky a nacpaly si bříška znova. :D Takže dva mega chlebíčky, tiramisu a k tomu půllitrovka vody zadarmo, proč ne. :D Příště si dám možná i polévku nebo rovnou hlavní jídlo. :D

Co se musí před odběrem dodržovat?

Hlavní je mít váhu 50 kg +, což  u mě není takový problém. :D Další důležitou věcí je 1 den před odběrem mít dietnější stravu - žádné tučné (neuvěříte, jakou chuť jsem měla na párek k večeři! :D), žádné alkoholické nápoje (musela jsem odmítnout pozápasové pivko :D), hodně pít (uvádí se, že alespoň ty 2 litry, což u mě není zase takový problém, protože to vypiju běžně během dne :D). V den odběru se nikam nechodí nalačno, i když dostanete najíst ještě na oddělení, musíte se najíst i doma a to opět dietně - nízkotučný tvaroh, pečivo, ovoce, zelina. A také v den odběru vypít alespoň půl litru, což jsou dvě skleničky toho super sladkého čaje, co nám tam nabídli. :D No a pokud jste žena a máte svoje dny, tak nikam nechoďte, to vás pošlou zase domů. :D A o nastydnutích ani nemluvím.

Výhody z dárcovství

Po vaší dietní stravě z předchozího dne se opravdu krásně přejíte - jak před odběrem, tak po samotném odběru díky stravence do bufetu. :D Máte pravidelné kontroly vaší krve, takže víte, že jste zdraví. V den odběru dostanete v práci/ve škole volno! :D Po odběru se můžete celý den válet v posteli, protože se nesmíte přetěžovat. :D Dostanete odznáček za odvahu. Zjistíte vaší krevní skupinu, kterou vám sice bohužel pošlou až za 3 týdny společně s dárcovskou průkazkou, ale zjistíte ji! :D A samozřejmě získáte pocit kinga z udělání dobrého skutku!

Nevýhody z dárcovství

Kromě možných vedlejších účinků jako je motání hlavy či únava (ale pokud vám nevadí normální odběry, tak přežijete i toto :D), dostanete takové super náplastě, které při večerním strhávání fakt bolí. :D A lepidlo smýváte ještě další den. 

Závěrem bych už jen řekla, že pokud stále váháte nad tím, zda darovat či nedarovat, určitě do toho jděte. Vše je bezbolestné, rychle to uteče a vy můžete zachránit někomu život. A za ten pocit to stojí, ne? :)

Odznáček za statečnost. :D