110       Zase jsme se převlékli do cvičůborů

Včera se mne na fejsbůku zeptala:

"Máš nějaké plány na odpoledne?"

"V kolik bys přijela?"

Odpověděl jsem.

A tak jsem spal na dnešek s kalhotkami u polštáře. Po probuzení na mne hupsla otázka, zda šlo o nechtěné zapomenutí. V každé první sekundě každého probuzení totiž víš, že tu byla. Zrovna před půl hodinou mne probudila jejich nádherná vůně.

Nyní je mám hermeticky polštářem přiklopené a jsem zvědav, jestli takto uchovám až do Její příští návštěvy. Pevně doufám, že ano. Samozřejmě, že přiklopené budou pouze přes den. Napadá mne, že bychom mohli stanovit a i pro veřejnost publikovat pravidlo, určené všem milenkám:

Jedeš-li ho navštívit, měj u sebe vždy alespoň troje kalhotky. Jde v podstatě o stručný návod k výrobě nových fetišistů. A výsledek je fantastický. Celou noc jsem se nehnul z postele. Černé krajkové hodněmezírkovaté, vonící nádherně mi to zakázaly. Ani nyní se mi z postele moc nechtělo, ale písmenka v dlaních mne donutila. Zdravotnické statistické a diagnostické manuály uvádějí fetišismus jako parafilii. Tato deviace však není nebezpečná, pokud dokáže parafilik zvládat své pohnutky a není nebezpečný sobě či okolí.

Jsem rád, že tedy nejsem nebezpečný a večer se budu zase těšit do postele.