169       Pecka

 

Napsal jsem Julii, že mi hraje Krakatoa, a že je BONBOLÉPOVÁ. Odpověděla, že si právě pouští Tinu, a ta že je jádrem ovoce a na zbytky, že nejede.

 

"Tina je možná pecka, ale Krakatoa je v tom případě zbytek meruňky. Pecka je pecka, nic víc. A když už, tak dojím-li meruňku, zbyde pecka, která obsahuje hořkou pachuť a je jedovatá. Jadérka z meruňkových pecek proto raději nejez.

 

Meruňky patří mezi peckovice a rostou na Meruňce. Takže tvoří takzvaný MERUŇKOVÝ PARADOX – rostou samy na sobě. Už to je, také samo o sobě, podezřelé. Jejich dužina je šťavnatá a sladká. Ve středu plodu je pecka, KTERÁ NENÍ JEDLÁ, a proto ji fakt nejez, přestože má uprostřed jádro podobné mandli.”

 

Dále jsem Jí našel peckovitý recept, a aby si všimla, kde byly pecky vyrobeny:

 

MERUŇKOVÉ PECKY

 

Pecky jsou vyprané a důkladně usušené

pečlivě vybrané - tříděné

Vhodné pro výrobu bižuterie, ALE NÉ K JÍDLU

 

Pecky byly očištěny čistě biologickými a mechanickými výrobními postupy. Jde o produkt vyrobený v České republice v městysi PECKA.

 

Cena: 27 Kč / 100 g

 

Právě jsem si vzpoměl, že když jsme byli se Samuelem roztomilí, tak jsme na Houfese po spapání dužin z meruňek, které tam volně rostly, pecky nacpali do kapes k pozdějšímu drcení a dalšímu papání nahořklých jadérek. Ale nahořklost byla někdy tak hořká, že jsme je s odporem vyplivli na přímo pro tento účel vybranou část země. Přesněji namačkáno: vyplivli jsme je zrovna tam, kde jsme právě byli.

 

Taková to byla HNUSOTA.