186       Čárka na začátku věty

, v jeho stínu stále cosi probíhá. Zazvonila.

"Promiň, lásko, průsr bez É, nejsem doma.”

Mazal jsem rychle dolu, aby neodešla. Klidně tam stála a nervózně přešlapovala. Otevřel a vlepila mu. Běželi nahoru, protože čas je relativní malá mrcha a ne nafukovací balon.

Jooooo, kdybych tak mohl nafukovat, pomyslil jsem si. Ale to by pak mohl každý a jak by to pak na chudáčkovi vypadalo. Jeden by nafukoval a druhý vypouštěl. A co ty další? Každý by se nějak činil a nešel by odpočítat SILVESTR. Na světě by byl BORDEL s velkým B a né pořádek s malým p, jaký panuje dosud. Jdu uvařit Kapucína. Píši ho s velkým K, protože si to zaslouží, ale už jdu, aby moc dlouho nečekal.

Nemá to rád.