222       Bekovka

Jel jsem v trolejbuse MHD teplické. Na jedné ze zastávek začali mládežňovité holčičky a klučíci jedna přes druhého vykřikovat:

"Já vystupuju. Já také vystupuju. Já také vystupuju. Tak já teda také vystupuju..."

Připojil jsem se.

Když jsme všichni vystoupili, řekl jsem jim:

Tak jste mne nakazili, že jsem také musel vystoupit. Řehtali se. Také mne to mile pobavilo a navíc jsem si uvědomil, že poblíž této zastávky bydlí Samuel, a tak jsem ho pozval do Legendy na fobal. Zbylé tři zastávky domů jsem došel po svých. Míjel jsem chlápka v bekovce, s cedulkou pověšenou na krku a hlásající PROBUŤE SE!

Jsem vzhůru každý den cirka od tří hodin ranních a Bekovka mi radí, abych se v půl páté odpoledne probudil. Bekovka má dokonce vytištěný barevný časopis s těmito písmenky. Když prší, má nad svou osobou vztyčený deštník.

Oddaný troubitel vzbuzovací, tento Bekovka.