241       Lidé se srážejí

Lidé se ve svém životě neustále srážejí s jinými lidmi. Rozeznáváme sražení příjemné, ke kterým patří například srážka s hezkou ženou a se sympaťákem. Také se velice často srazíme s blbem a taková sražení řadíme mezi ta druhá, která bychom nejraději vynechali. Ale nejde to. Blbů je na světě mnohem více, než nás ostatních. A tak se s nimi srážíme mnohem častěji než s námi. Také si velmi často myslíme, že my ostatní jsem pouze JÁ. I Ty jsi neustále přesvědčovaná, že jseš tou ostatní Ty. A máš recht i pravdu.

Pokud se srazí hezká žena se sympaťákem a je Mu sympatická a on Jí hezký, začnou se srážet častěji. Pokud jsou si stále hezčí a sympatičtější, postupují ve svém srážení stále hlouběji do svých soukromí. Nenamačkal jsem rovnou do ložnic, protože milovat se dá i v obýváku a na podlaze v kuchyni. Možná i jinde, ale to by mě teda zajímalo, kde?

Při nezkušeném milování dochází k výrobě nových malinkatých hezkých žen, sympaťáků, ale i blbounů obého pohlaví. A nedá se tomu nikterak vyhnout. Samozřejmě pokud se navzájem srážíme. Ale i jeptindy a mnichové se srážejí a jestli ne, tak ať nelžou.

I při zkušeném milování dochází k výrobě nových malinkatých hezkých žen, sympaťáků, ale i blbounů obého pohlaví. To se ale týká výroby chtěné, jinými písmenky záměrné, alespoň tedy výroby první části předchozí věty. I v průmyslu však dochází k výrobě zmetků, v lidském případě blbounů a blbek...

Po jistém čase se lidé rozrážejí. V této době už si nejsou hezcí ani sympatičtí. Dalo by se namačkat, že si jsou naopak. Ale protože jsem namačkal dalo by se, tak nenamačkám CO. Jsi chytrá a pokud ne, máš pusu.

Jsme-li chvíli rozraženi, můžeme se zase, opakovaně srážet s dalšími, novými lidmi, které jsme dosud nepotkali. Mohli bychom i s těmi, se kterými jsme se už potkali, ale není to Ono. S těmi prvními je to šťavnatější a sladší. A je to zase na furt a na pořád. Dokud se nerozrazíme.

A to je koloběh, kolotoč i kafemlýnek veškerého našeho srážení a rozrážení.