282       Mjůt svan

Velmi často muž přemlouvá ženu slovy:

Nebuť (musím té s háčkem) labuť (také musím). A myslí tím, aby mu v tu chvíli dala peníze, aby mohl vyrazit za kámošema do pabu. Jenže byl i včera a vlastně si holka nemůže, za posledních 200 let vzpomenout, kdy nebyl. A tak se stává labutí.

Což o to, Labuť velká patří mezi naše největší ptáky, ale když nechce dát, tak co s ní? A nejen, když jde o prachy na útratu. I v jiných záležitostech je třeba dávat. A dávat s radostí, ne s odporem:

"Tak ale dělej, ještě musím pověsit prádlo..."

Mimo období rozmnožování, kdy žije labuť velká spolu se svým partnerem, jediným, kterého v tomto období miluje, zdržuje se samostatně nebo v menších hejnech, která se během tahů seskupují a chodí spolu na kafe či na zelený čaj.

Nijak výrazně se po celý rok neozývá, díky čemuž získala i svůj anglický název Mjůt svan (doslova přeloženo jako němá labuť). Výjimkou jsou pouze hvízdavé zvuky, které vydávají křídla za letu a syčení na manžela, vracejícího se pozdě z pabu, vydávané na obranu teritoria a obvykle doprovázené esovitým prohýbáním krku a máváním rukou na všechny strany.

Nakonec muž, zdánlivě nepochopitelně, přidává:

"Dokážeš si vůbec, mimo jiné představit, že bychom se zvedali nad vodu, máchali rukama, roztahoval bych ocas, kroutili bychom oba krkem a vzájemně se o sebe třeli?"