283       O ženách a o těch druhých

Já v postatě o ničem jiném psát nemůžu a ani nechci, protože mne nic jiného nezajímá tak, jako toto. A jsem rád, že máš stejné koníčky. Je dobré, máme-li stejné. Nevyhodí nás tolikrát ze sedla, jako kdybychom měli každý jiné a oni by nás proto neznali tak dobře.

Vše, co můžu, chci. Povětšinou se tak i děje, protože i vše, co chci, můžu. Ale ještě častěji, než povětšinou, chci to, co nemůžu a v tom případě se neděje nic. Přeložím si, že se mi tedy nic špatného neděje a nestěžuji si.

O to lepší je, děje-li se mi něco krásného. A to se mi občas také děje. A tak je občas fajn. Jde jen o to, zvyknout si na četnost. Přesněji napsáno na střípky, oproti chuti. Chuť veliká, střípky prťavé. Čím větší chuť, tím se střípky zdají menší. A dle mého objektivního názoru, jsou stále menší a menší, až se zdá, že menší být nemohou. Ale jsou.

Žena, protože vydrží a zvládá víc, než člověk, MUSÍ být na prvním místě. Chlape, neremcej zase, druhé místo je také na stupínku. A stříbrná medaile se někdy leskne lépe než zlatá. Co by dali bronzoví za stříbro? O bramborových se ani nebudu zmiňovat. A vždy je lepší mít ženskou před sebou, než naopak. Lépe na Ní vidíš a můžeš tak hravě kontrolovat, zda jde z nákupu rovnou domů. To také není k zahození, lépe na ženskou vidět. A nejen, má-li výstřih do pasu a mini. Na ženskou je třeba dobře vidět vždycky. Ke kochání a ke kontrole. Kochání je nutné pro zachování lidstva a kontrola pro zachování klidu.

Ale kontrolu raději vynech. Buď Tě má ráda a je Ti věrná, nebo ne anebo Tě ráda nemá a je Ti věrná, nebo ne.

Žádná jiná varianta neexistuje, anebo jo?