396       Barbora

Ležela na ručníku ve trávě o pár metrů dál. Byla krásná, mladá a vznešená. Pozorovala písmenka v tlusté tmavomodroobalené knize. Po chvíli nenápadného očumování jsem se Jí zeptal:

"Jakouto knihu čtete, slečno?"

Odpověděla Mi, že nikdy nečte názvy, ale že je na straně 278 a ta je velice zajímavá. Při této Své odpovědi se, doufámže na Mne velmi hezky, ale pouze mírně usmála a pokračovala v pozorování písmenek. Hlavou Mi poletovala slova:

Máš-li zájem, nezájem, ale oči Mi po Ní neustále skákali. Krásné, mladé, opálené tělo a ve plavkách, nediv se. Když jsme s kámošem opodál popíjeli pivka a pečlivě probírali všechny Její plošné centimetry, začalo pršet a šelma se sbalila a odcházela. Když Nás míjela, zase se mírně usmála a pokračovala v odchodu. Zase jedna další, která Mne sice velmi těsně, ale přesto minula.

Co dělat, abych se z toho neustálého míjení nepominul?