40        Inteligentní soudružka Hovězí

Měli jsme ji na ruštinu, můj nejoblíbenější světový jazyk a Hovězí byla mou nejoblíbenější

ředitelkou na světě. Její hodiny měly vysokou úroveň, protože často jezdila do savjetskogo sajůza

za čerpáním nových poznatků a myšlenek a vůbec všeho dalšího nejmodernějšího a

nejvyspělejšího materiálu, který pak vtiskávala do svých hodin a tedy do našich hlav. Já osobně

jsem ji měl víc rád než třídního Pepíčka. I ošklivé ženy jsou přeci jen hezčí než oškliví mužíčkové.

A protože její jméno bylo Oxana a přijméno končilo - ová, tak byla hezčí.

Hovězí se vyjadřovala ruskočeštinou, na kterou jsme si časem zvykli, a které jsme tedy více či

méně rozuměli. Rebjáta, bůdětě spakójno pisáť kampózičnuju rabótu i ja sabirájus v Sajůz i

zatěm věrnůtsa i priňát, što vy napisáli. Něopisůjtě a bůďtě choroši. A s těmito slovy opravdu

odešla z hodiny a my jsme samozřejmě neopisovali a stali se chorošema, protože jsme ji měli rádi

a takovýto postup práce se studenty se nám velice zamlouval. A protože jsme opravdu nikdy

nikdo od nikoho a od ničeho neopisovali a Hovězí sabirálas vždy do Sojůza, když zadala písemku,

měli jsme všichni óceňku z růskogo jázyka - ódinku. A hovězí mohla být spokojená, jak se sebou

samotnou tak s námi.

A my jsme zase byli rádi, že máme z tý podělaný ruštiny za jedna.