556 Juhle, Hrupka

Někdy i mistr metař udělá hrupku. To jsem někde patrně Některé napsal a nyní chci to tvrzení potvrdit. Ajak jinak, než tvrzením, že jsem tím myslel Sebe i ÁPéVéčáka. Nikdo nejsem neomylný, což píši zároveň zaOba i zaSebe. Některé hrupky píši úmylsně, tvoříce tak nová Pravidla českého pravopisu, o která jsem byl požádán Ministerstvem kultury a některé nesmyslně, tvoříce tak nesmysly. To se přece stává každému a ve výjimkových i výjimečných případech tedy i nám, genitálům.

Systém Mě VypZap a juhle, naskočila Hrupka. Juhle je Novoslovo, které také naskočilo úplně stejně jako světlo dnešního dne. A Hrupka naskočila nevímjak. Vždycky skáče tímto stylem. Učil jsem jí Flopa i Stredla, ale mrška si skáče vlastním stylem, do kterého Jí nemám kecat. Aprotože je stejného rodu, jakého jsou i holky, tak Ji respektuji. Mám holky rát stejně jako David svobodu, kdyby na ní byl.

Hrupicemi seMi to fklasech jen hemží, protože hemžení tohoto druhu miluji. Vůbec hrupice, v českém jazyce, líbí seMi nejvíce. Ato vůbec nejsem žádný básník ani poeta. Jentak si hážu do světa semotamo hrupice, hrupice které jsou i nejsou z ferneta. Toho totiž nemusím. Kdyšuš, takuš zelenou. Pamatuji si, kdyšuš o Ní teda mluvíš, že fpravěku jsme pili Volský voka. Ponořili jsme Zelenýho štamprdlíka do Pivíka a byla to velice magická bumbání.

Ale vždycky až těsně před zavíračkou, kdyšuš jsme byli fšichni rozmazaní a tedy neostří.