Ahoj všichni, přemýšlely jste někdy o tom, že se na světě dějou jistý věci z důvodu jaký jste vy sami? Já po pravdě ne až do včerejšího dne. Myslela jsem, že jsem stratila peněženku. A co my na to řekla máma, že je to zdůvodu mého nepořádku v pokoji, jasně mam tam nepořádek, vždiť pokoj předělávám.  Prí jelikoš mám chaos v pokoji mam i chaos v životě. Dobře možná, že má malinko pravdu, jsem chaotická, ale přece jen je mi jen 16 let. Kdo by čekal, že nebudu chaotická, můj život je jedno velký bludiště a cestu najdu nejspíš až v dospělosti. Nejsme přece všichni takový? Zeptej te se sami sebe, jestly se cítíte být dospěli, pokud si odpovíte ano, jste si tím opravdu jistí. Být teen je super a není dobré se obírat o tuto část života. Je načase sice už dospět, ale mame věk na dělání chyb, nic v životě není růžová cesta. Člověk se sní musí vzpořádat a ne čekat až to udělá někdo jiný. Ono se to s tím člověk vzpořádá, časem. Vžiť jsem přece jen mladistvý, ne dospělí. Je čas na dělání chyb, uvědomíme si je až v dospělosti až tehdy když se postavíme na vlastní nohy. Tak co s tím uděláte? Jak se s tím vzpořádáme? To nikdo z nás to neví. A proto: Neřiďte se minulostí ani budoutností, pouze přítomností.

Dneska je jinak den pouze na začátku, uběhly jen pár hodin co my po prázdninách začala znova škola.

A co sem o nich dělala: No konečne jsem byla po dlouhé době na tréninku, byl to jeden velký boj. Poprvé mezi seniorkama, ale zvládla jsem to a těším se na další trénink a na to jak to na soutěži, na kterou mimochodem jsem, natřebe všem českým týmum na mistrovství, ale i na evropský soutěži, evropským týmum.

Popřejte nám hodně štěstí a užij te si den, nejsme dospělí, ale máme zodpovědnost za naše chyby. Ať se vám ve všem daří.

Aqua