Milí přátelé, k pokračování Kréty se nějak nemůžu dostat, ale abyste si nemysleli, že vás zanedbávám, protentokrát jsem namísto toho vybrala aspoň posledních pár snímků mých milovaných kočiček. Už jsem vám je neukazovala pořádně dlouho - a za tu dobu se, zvláště Athenka, proměnila z koťátka v překrásnou mladou kočičí dámu. I když... někdy nasadí takovýto rošťácký kukuč...

...a jindy by se člověk nejraději klaněl její důstojnosti...

Někdy se promění v malou požitkářku, která se nechá všemi okolo (tedy pejsky, Colombem i jejími dvounožci) drbat, hladit a opečovávat...

...ale nejčastěji je to naše zvídavá kočičí holčička, která u ničeho nesmí chybět...

Oblíbené místo si našla na kožešinách v houpacím křesle (je to chytrá kočička, takže ví, co je dobré...) :-)

Ještě nějaký ten roček potrvá, než se její kožíšek úplně vybarví, ale už teď dostává moc hezkou hnědou barvu. Zvláště teď na podzim, když kočenkám dorůstá zimní srst, na nich na obou pozoruji dost výrazný barevný posun...

V hnědém obličejíčku sytě modré oči doslova září...

Srst má Athenka trochu kratší než Colombo, ale velmi hustou, jemnou a tak lesklou, že by se za ni nemusela stydět ani princezna Zlatovláska... :-)

Však si ze mně také všichni dělají legraci, že moje kočky papají vybrané masíčko a já "jenom" zeleninu... Nu, každému, co jeho jest... :-))

Všechna naše zvířátka jsou k sobě neuvěřitelně něžná a láskyplná. Neustále se objímají, pusinkují, jí spolu, spí spolu, hrají si spolu... a je celkem jedno, kdo z nich se narodil jako pes a kdo jako kočka.

Jesltiže z Athenky vyrostla lvice...

...z Colomba pak umazlený vrnící a upovídaný kocourek

s očima jako studánky

a kožíškem jako medvídek...

I Colomco během posledních týdnů hodně ztmavnul. Stříbrno-šedo-modrá barva jeho znaků se krásně sjednotila a v místech, kde přechází v bílou, vytváří neuvěřitelné duhové efekty...

Má krásnou širokou hlavu, obrovské oči a v nich inteligentní (nejen) výraz... Bohužel ani přesto, že je takto "podařený" - nebo spíš asi právě proto, se z něj nemůže stát chovný kocourek. Tohle jsem tedy opravdu hodně obrečela...

To by mě zajímalo, co se mu asi v té jeho hlavičce honí... :-)

...když ho fotím a s tou "divnou věcí" v ruce se před ním plazím po břiše, abych našla ten nejlepší úhel, tak nespíš přemítá o smyslu téhle nové hry...

Nejlepší je, když mi při tom z ruky vypadne provázek, co patří k foťáku - to je rázem smysl hry odhalen! :-)

Možná se někdo bude pohoršovat, ale u nás stůl pro kočky tabu není. Rády na něm podřimují nebo třeba kontrolují, co páníčka večeří. Nikdy ale nepochtívají - jednak jsou na to příliš zmlsané (to masíčko mají fakt lepší) :-)) a jednak jim prostě a jednoduše stačí říct, aby to nedělaly. Tedy, až na jedinou výjimku, kterou je uzená makrela. Té prostě nemůžou odolat...

Stejně milovaní mazlíčci jsou ovšem i naši pejsci. Besinka vypadá jako plyšáček...

...a je to ten nejhodnější a nejmoudřejší pejsek na světě. :-)

Krásná Nuni měla už dvakrát na návštěvě ženicha (toto je Jimi - ten vlevo). Jednou byl ženich nahatý, podruhé chlupatý, ale asi jsme prošvihli ten správný termín a prozatím bohužel štěňátka nebudou. Tak snad příští rok. No, uvidíme.