Znáte to? Kamarádka vám svatosvatě slibuje, že další den odpoledne zajdete do města, společně se kouknete, co nového v obchodech, zajdete na kafe... A pak nic. "Jé, víš, zavolal mazlík, že se mu stýská a chce se mnou být... to mu nemůžu odmítnout...," vymlouvá se potom. Nebo kamarád, kterého jste celé měsíce neviděli, začne plánovat, kam všude spolu příští týden zajdete a co podniknete... a pak ani nezavolá, aby se omluvil, že mu do toho něco přišlo. Případně přátelé naslibují nejrůznější skutky (i když to po nich kolikrát ani nevyžadujete), člověk se někdy začne i těšit – ale oni se místo toho po čase začnou tvářit, jako by vlastně vůbec nikdy nic neřekli.

Nevím, jestli se kamarádím s nesprávnými lidmi nebo je snad chyba v mé přílišné toleranci nebo netoleranci, ale poslední dobou se s podobnou nespolehlivostí setkávám nějak příliš často. Blbé je, že dodnes nevím, jak na to reagovat. Vždycky znovu mě podobné zkušenosti překvapí a zaskočí. Mám se na takové lidi prostě vykašlat a přestat se s nimi stýkat? Ale co když mi na nich záleží? Nebo to mám přehlížet? Jenomže mi takové jednání prostě vadí a mrzí. Jasně, základní rada: promluvit si s nimi o tom. Jenomže to nepomáhá, to už jsem zkoušela.

Co vy na to? Máte podobné zkušenosti? Nebo nějakou osvědčenou taktiku? Možná podobný problém trápí více lidí... Napište své postřehy do komentářů.