Výstava v Ostravě a kočky modroočky + foto

6. 05 2009 | 21.08

Je neskutečné, jak čas letí, ale pohled do kalendáře neúprosně sděluje, že Athenka je doma už skoro měsíc. Ve čtvrtek oslaví čtyři měsíce a roste tak rychle, že si skoro ani netroufnu psát, kolik váží - když totiž dneska něco napíšu, zítra už to není pravda. Kotě jsem naposledy vážila 26. dubna, a to už mělo přes 2,30 kila. Za tři týdny doma tedy přibralo půl kila, týdně nabírá něco kolem 15 nebo 16 deka, denně přes 2 deka... Napadá mě, jak by asi musel vyrůst člověk, kdyby v poměru ke své velikosti přibíral tímhle tempem...

Jsem strašně zvědavá, co z kotěte vyroste, ale už teď to vypadá, že bude mít podobně úžasně modré oči, jako tatínek Aaron (koukni níže na článeček Kočičí dvojka - ragdollové Athena a Colombo). Athenčin pohled je naprosto odzbrojující...

důstojné kotě Athenka kukuč

Mimochodem, byla jsem se v sobotu podívat na Mezinárodní výstavě koček v Ostravě. Musím říct, že tam byla obrovská spousta skutečně náááádherných koček, člověk nevěděl, jestli má dříve obdivovat překrásné obrovské mainské mývalí (se kterými ragdolíci soutěží ve stejné třídě), kouzelné chlupaté sibiřské kočky nebo ve srovnání s nimi maličké pružné kudrnaté devon rexy či nahaté sphynxy...

Nejvíce mě ovšem zajímali ragdollové. Musím ale říct, že jsem byla tak trochu zklamaná a že se mi jen potvrdilo, čeho už jsem si všimla na xxx stránkách nejrůznějších chovných stanic a co už jsem slyšela od mnoha chovatelů. Že totiž v Česku kdekdo chov ragdollů plichtí jak se dá a jak ho zrovna napadne. Výsledek potom podle toho také vypadá.

Rozhodně se nepovažuji za zkušeného "ragdolláka", nicméně si troufnu říct, že tak polovina koček, které jsem na výstavě viděla, by měla raději zůstat doma a přinášet radost dětem coby milý chlupatý mazlíček. Určitě se ale nehodí na soutěže a už vůbec ne do chovu. Byli tam samozřejmě i překrásní ragdolíci, ale vedle nich jsem také viděla přehlídku vodnatých očí jen velmi vzdáleně připomínajících modrou barvu (bohužel jsem se ujistila, že skutečně nejde jen o nekvalitní fotky na webových stránkách...). Velikost mnoha koček bych odhadovala tak přibližně na S, v lepším případě M. Připouštím, že kvalita srsti může být ovlivněna přirozeným jarním línáním, nicméně někteří jedinci vypadali opelichaně už od zimy. Plachťáky na hlavě, které vypadaly jako vypůjčené od netopýra, už byly jen maličkostí a o žádoucím mohutném tvaru postavy raději nemluvím vůbec. Bicolorů s obličejovou maskou ve tvaru obráceného písmene V (pro které mám sama osobně tak trochu slabost) bylo na výstavě k vidění poskrovnu, sealového (to je v černohnědé barvě) jsem tam neviděla žádného - ale mohla jsem ho třeba přehlídnout. A bicoloři, kteří tam byli, zase měli to své obrácené "V" různě nesymetrické, nakřivo nebo krátké a dosahující sotva nad nosní zrcátko. (Ne že by je to ze soutěže rovnou vyřazovalo, ale po estetické stránce... no, nevím, jak se vyjádřit a neurazit...)

Nutno k tomu říct, že chov ragdollů rozhodně není laciná a jednoduchá záležitost. Potíž je v tom, že se do tohoto koníčku ženou i lidé, kteří nejsou dostatečně nadšení na to, aby za opravdu kvalitní chovnou kočku vydali řádově několik desítek tisíc korun. Potom třeba hledají alternativy - například si seženou výstavně (a hlavně geneticky) nekvalitní kočku za zlomkovou cenu a následně se takové zvíře snaží zařadit do chovu. A co hůř, v Česku je jen mizivá šance získat opravdu kvalitní kočku do chovu, tím méně kocoura. Ne že by tu krásné kočky nebyly, ale většina zavedených chovatelů si hlídá svůj píseček a nechce na své domácí půdě koťata do chovu prodávat, obvykle s odůvodněním, aby se u koček nemísila příbuzenská krev. Svým způsobem mají pravdu (stačí se podívat, co přešlechťování a mísení krve udělalo třeba s takovými peršankami, které už mají samým šlechtěním tak zdeformovaný obličej, že kolikrát nemůžou ani normálně žrát...). Nicméně se nemohu zbavit pocitu, jestli tento přístup není spíše kontraproduktivní. Velmi bych se tady přimlouvala za zdravý selský rozum, tedy aby se chovatelé podívali, jak ta která kočka vypadá, případně jaké má vlastnosti a podle toho potom povolovali nebo nepovolovali její uchovnění. Myslím si, že to je jediná cesta k tomu, aby se z Česka opět stala prestižní kočičí velmoc, stejně jako tomu bylo právě zásluhou chovatelů perských koček kdysi.

Tak přátelé, došlo na chov ragdollů a jako obvykle jsem se zase nemístně rozohnila... Omlouvám se, pokud jsem se někoho dotkla, ale tak to prostě vnímám. Nicméně tento článeček jsem vlastně začala psát jako povídání s nejnovějšími fotkami o lotrovinách mých dvou kočičích miláčků. Tak nakonec aspoň lehké navnadění na příště...

Takže: když jsem tolik kritizovala vzhled některých ragdollů, bude asi slušné, když začnu zametáním před vlastním prahem. Modroočku Athenku už jsem ukazovala, teď ještě Colomba. Jeho kukadla mě vždycky dostanou:

kočky modroočky menší kocour-kočka-myšička

Colombo teď na jaře docela slušně líná a musím přiznat, že občas jeho chlupy nacházím nejen v polívce nebo v posteli, ale třeba i v práci na klávesnici. Ještě že kolegové nejsou alergičtí... Přesto - nebo že by díky častějšímu kartáčování proto??? má pořád úžasnou vlající hustou a lesklou hřívu, za jakou by se nemusela stydět ani kdekterá modelka...

usínání 2 heboučká srst

Doma máme celkem obsáhlou multidruhovou smečku a přátelé se mě většinou ptají, jak spolu všichni vycházíme. Je to tak, že se všichni máme vzájemně rádi a vycházíme spolu úžasně - a to včetně takových nesourodých dvojiček jako jsou třeba kočky - psi nebo kočky - činčila:

naše smečka Ati s činčilkou