A foukalo a foukalo...

Měli jsme v plánu si půjčit motorku a vydat se na výlety do vzdálenějších koutů ostrova. Plány nám ale tak trochu hatil silný vítr, průměrně prý měl sílu 7, což v praxi znamenalo, že v některých místech proti větru téměř nešel udělat ani krok, člověku to plácalo s lícními svaly a při poryvech nás to vrátilo o tři kroky zpět. Pokud člověk zrovna nespěchal na autobus a měl hravou náladu, bylo fajn si na vítr "lehnout" - tedy celou váhou se o vítr opřít. Foukalo tak hodně, že člověk nespadnul. "To není žádná vichřice, jen takový osvěžující větřík, to je v Damnoni úplně normální. Aspoň v tom nelítají komáři," smál se správce našeho hotelu Řek Dimitrij.Pro jistotu jsme tedy z balkónu ulili trochu retsiny bohovi větru Zefyrovi a doufali, že se tenhle osvěžující větřík brzy vyfouká. Prozatím jsme vymysleli alespoň výlet místní autobusovou linkou na sever ostrova do města Rethymnon. Po Heraklionu a Matale je to třetí největší město ostrova. Všude tam jsou znatelné stopy někdejší turecké i benátské nadvlády. Jinak atmosféra zdejšího starého města velmi připomíná pražskou Malou Stranu - tedy až na ty palmy, středomořské vůně a šplouchání moře...

Když sem člověk přijede, první dojem se dá popsat jako totální chaos. Pravoslavné kostely vedle tureckých mešit, stovky let staré domy vedle moderních staveb, turecký maják v benátském přístavu, nepřehledná změť uliček, uprostřed všeho davy lidí, troubící kolony aut a mezi tím vším kličkující stovky skútrů. Přesto to všechno dohromady působilo tak nějak přirozeně mile.

Občas jsme ale docela ocenili, že máme po ruce mapu...

Vydali jsme se hledat zdejší nejvýznamnější pamětihodnost, kterou je pevnost Fortezza ze 16. století. Ačkoliv stojí na mírném kopečku, přes takovéto hezké domy jsme ji od města neviděli... (nicméně směr jsme drželi správný) :-)

 

...a tady už je mezi domy vidět roh pevnosti...

...i její hradby...

Turecký vliv je tu skutečně znát...

Uvnitř hradeb prý stojí Mešita sultána Ibrahima, kterou Turci v polovině 17. století přestavěli z původního kostela svatého Milukáše. Ne, že bych nechtěla mešitu vidět, ale nejdříve mě odradil dav čekajících hlučných turistů, kteří ji taky chtěli vidět a poté i cena vstupného. "Podle průvodce je ve městě ještě několik dalších mešit, tak snad nemusíme vidět úplně všechno," prohlásila jsem. Šli jsme se tedy podívat aspoň k hradbám na vyhlídku na Egejské moře...

...a byla skutečně nádherná:

S mešitou to sice nedopadlo, ale zato jsme se tu zašli podívat do archeologického muzea. Zatímco Radek se uvelebil na jedné z laviček mezi exponáty a tvářil se dost nezúčastněně, já jsem byla doslova nadšená. K vidění tu byly exponáty nalezené na Krétě a pocházející z dob od neolitu přes minojskou dobu až po helénismus, všechno chronologicky seřazeno. Teprve když si člověk uvědomí a porovná, co v které době zrovna bylo u nás, dojde mu, jak tu byla úžasně vyspělá a krásná kultura. Samozřejmě jsem byla velmi zvědavá na kultovní motivy býčích rohů, uchvátily mě mince z Knossu se zobrazením pověstného labyrintu a další mince s motivy zvířat, ptáků, panovníků nebo třeba i běžných nástrojů. Nádherné byly i nejrůznější sošky, šperky, nádobky a náčiní. Zkrátka jsem nevěděla, na co se dříve podívat. Bohužel a ještě jednou bohužel se tu nesmělo fotit ani filmovat, takže nezbývá, než si vzpomínky jenom vybavovat (někteří lidé si tu postřehy malovali do bločku, ale to bych asi nedala, přece jenom jsem spíš na to psaní, než kreslení...) :-) Nicméně jsem si, než mě začali napomínat zdejší strážci, nemohla odpustit udělat aspoň tuhle jednu fotku sarkofágu z pozdně minojské doby, na které mě zaujaly výjevy zvířat a lovecké scény:

Po prohlídce muzea ještě pohled shůry na město...

...a sešli jsme dolů ke starému přístavu...

Byl tu moc hezký pohled na moře...

...a na přístav...

...a příboj...

...a taky na pobřeží...

Došli jsme až k romantickému starému benátskému přístavu...

...s majákem, který postavili Turci...

...a ve kterém kotvila i replika středověké lodi...

Přístav je lemován řadou taveren a kaváren. U každé z nich stojí Řek a hlučně několika jazyky včetně například polštiny láká každého procházejícího k posezení. Samozřejmě každý z nich nabízí "nejlepší jídlo za super dobrou cenu", někteří případně svou skvělou nabídku okoření i nějakou tou lichotkou...  :-)

...nabídkám se odolat dá, ale velmi těžko se odolává takovýmto "vizuálním lákadlům":

Nicméně ve městě jsme si předtím dali tradiční řecký gyros v pitě, takže jsme nakonec mořským potvorám přece jen odolali. Od přístavu jsme se pak vydali hledat ony mešity v centru města. Z dálky sice různé kopule vidět byly, ale najít je ve změti úzkých uliček, to byl skutečně oříšek. Nejprve jsme objevili něco, co vypadalo jako minaret, u jeho vchodu ale visela cedule s nápisem hotel. Abychom se k mešitě dostali z druhé strany, museli jsme oběhnout celý blok. Vypadalo to, že tam skutečně stojí, nicméně všude kolem dokola ji obkružovaly jen uzavřené dvory, zahrady a atria. Nakonec jsme to vzdali. Mešitu jsme sice nenašli, ale zato jsem v jedné uličce objevila takto skvěle zabezpečený stroj: :-)

Mešit by nicméně Rethymnonu mělo stát několik. Tuto jsme našli, ale pro změnu byla uzavřena kvůli rekonstrukci:

...tak před ní pro potěchu zklamaných turistů aspoň postavili historický vůz...

Když nebyly mešity, koukala jsem aspoň po zajímavých průčelích domů. Například u tohoto turecký vliv nezapřou:

Tady to vypadá spíš benátsky...

...a tady opět turecky, dokonce je tu i turecký či arabský nápis:

Právě v tomto domě byly otevřené dveře. Nakoukla jsem - a uvnitř to vypadalo úžasně. Za tímto průchozím prostorem...

...se otevřelo takovéhle nádherné atrium. Shora dopadalo světlo proskleným světlíkem, u vchodu nechyběly stoličky pro příchozí, uprostřed spousta květin...

...a v zadní části stály nádoby na vodu:

Už jsme začínali být docela uondaní a řádně zahřátí, proto jsme se pomalu ubírali starým městem směrem k moři, abychom se aspoň jednou na Krétě vykoupali i na severním pobřeží v Egejském moři...

Kolem pobřeží vede takováto kolonáda, lemována - jak jinak - spoustou taveren a obchodů. Za ní už začíná modernější část města a dá se tudy dojít i k novému přístavu s dlóuhatánským molem...

Pohled od nového přístavu směrem ke starému:

Pláž je v Rethymnonu krásná, velmi pozvolná, z jemňoučkého písku a několik kilometrů dlouhá. Takto vypadá od nového přístavu:  

...a je opravdu velmi dlouhá...

Nový přístav v Rethymnonu zdobí takovíto delfínci:

Na plážích jsou tu ovšem neskutečné davy lidí...

...a tak jsme raději po krátkém okoupání vyrazili na autobus zpátky. Z cesty ještě pár pohledů:

...a šťastně jsme se vrátili domů, právě včas na večeři...

Další (větrný) den jsme vyrazili s cestovkou na výlet do nejdelší soutěsky v Evropě, do Samarie. Přátelé, to je skutečně bonbónek, máte se na co těšit... :-)