Bylo mi devatenáct. Což pro mě znamená jen jednu věc, a sice že jsem bez doktora.

Už v únoru jsem se u svojí tehdy ještě lékařky ptala, jestli a kdy můžu přijít na výstupní prohlídku, abych to měla kompletní. Už takhle mi chybí patnáctiletá. U doktorky kdysi probíhaly nějaké personální změny, nastoupila jiná, mladá sestra se svérázným způsobem jednání, což je odrazilo na všem: starším 15 let neposílala pozvánky na kontroly, ani na očkování, nic. Já trdlo jsem samozřejmě byla akorát ráda, že nemusím na prohlídku. Šmrjapanno. Taky jsem pak na sedmnáctileté dostala slušnou sodovku. Byla to přesně ta sestra, kterou zmiňuji tady, na úplném konci článku.

Taky to byla tahle sestra, co mě nakrmila nějakými bludy, když mi tvrdila, že mi tu pozvánku pošle. Říkala: "Samozvance nebereme, já ti pošlu pohled s datumem."
Asi si domyslíte, co mi poslala.

Takže si můžu tak maximálně založit ohníček v lesíčku, a radovat se, jak to pěkně plápolá.

Moje dětská doktorka byla taková kapitola sama pro sebe. Sice se mi moc líbilo, jak pěkně uměla dávat včeličky, ale to je možná tak všechno. Antibiotiky léčila snad i zlámanou nohu. Přišla jsem k ní jako slepá k houslím, a sice ještě hůře, než dítě k pediatrovi normálně přijde. = v roce 1999, kdy nebyly v Česku ještě moc internety a nedalo se dohledat, kdo je dobrý, kdo méně, a kdo vůbec. Byl mi asi týden, byla jsem den z porodnice venku, a šíleně mi oteklo oko. Řvala jsem a řvala, takže jsem se do té nemocnice hrůzy musela vrátit zas, tentokrát na dětskou pohotovost. Já se netajím tím, že jsem se narodila v Thomayerce, protože jsem to přežila a vyprávím to jako legendu. Nikdo nevěří, že jsem odtamtud vylezla živá, ale tady mě máte!
No a v té Thomayerce měla na pohotovosti službu moje dětská doktorka, která mámě nakázala, ať mě registruje u ní. Hola hej. A bylo. Máma samozřejmě poslechla, i když měla v záloze doktorku jinou. Která se ale před třemi lety propadla do exekuce kvůli alkoholismu. Když nad tím tak přemýšlím, možná by to bylo z bláta do louže. :-D

Na druhou stranu jsem asi i ráda, že to dopadlo jako to dopadlo, protože díky antibiotikovému hobby mojí pediatričky jsem u ní byla, když nepočítáme prevence a očkování, všehovšudy pětkrát. Za celých devatenáct let. Myslím, že je to docela slušný. Samoléčbu už ovládám celkem perfektně. Antibiotika jsem měla naposledy někdy v pěti letech, a to na angínu a ironií osudu mi je napsala právě ta doktorka, ke které jsem měla původně jít, protože ta moje si válela šunky někde u moře, za prachy VZP. Zkrátka a dobře, mě moje pediatrička nedostala. Ha!

Což je mi teď docela houby platné, když jsem bez doktora.

 

Hned jak jsem měla trochu času, napsala jsem praktické doktorce, kterou jsem si vyhlédla. Pečlivě jsem procházela recenze na internetu, stránky jsem desetkrát projela, není tam nic, co bych nečetla. Byla jsem se svým výběrem velice spokojená.
Telefonovat nebylo možné, protože její ordinační hodiny se kryjí s mým vyučováním. A já ve škole nemám kalendář, abych se podívala, kdy se co děje - všechno musím mít před sebou graficky, jinak nevím. Mail je v pohodě, má ho na stránkách uvedený jako způsob komunikace.
Odpověděla mi sama doktorka, že v pohodě, sestřička mi pošle termín. No.

Hádáte správně.

Navíc mi přijde, že tam víc není než je. Když mi během dvou dnů nic nepřišlo, chtěla jsem si tam ve čtvrtek zavolat. Jenže oje, dovolená od středy do pátku. Už druhá za březen.
Trochu jsem si říkala, jestli třeba sestřička špatně nenapsala moje jméno do mailové adresy, ono to s mým příjmením tak těžké není.
Takže jsem volala dneska ze školy, obětovala jsem kus posledního opakování z práva před praktickou maturitou (9 dní), a zavolala tam.

Přesně tak.

To jsem ještě moc naštvaná nebyla. Dojela jsem domů dřív, tak jsem si řekla, proč to nezkusit znovu.

Ano.

Tak jsem se uklidňovala, že tam třeba někoho mají. A za čtvrt hodiny jsem to zkusila zas.

Máte výborný postřeh.

To už jsem byla trochu naštvaná. Dva týdny prostě nestačí k objednání se na vstupní prohlídku?
Bylo za deset tři. Sice jsem si nedělala naděje, že by to tam někdo zvednul, když končí ve tři, ale zkusila jsem to.

Co vám budu, no.

Začala jsem být trochu vzteklá. Trošku. Takže jsem čapla mobil, vlezla jsem do skupiny se svojí městskou částí, vyhledala jsem tam "praktický lékař", do oka mě tloukl první komentář s největším počtem lajků, jala jsem se googlit, recenze 4,5 hvězdičky, napsala jsem tam. To bylo 15:14.

V 15:16 jsem měla termín.

 

A někdy v 15:16:01 jsem si uvědomila, že ten doktor je vlastně chlap. Chlap! Po těch dryjích, co jsem tu dělala, že s chlapem nepromluvím... se před jedním budu muset pravděpodobně tak trochu svlíkat. Trochu. Ale i trochu se počítá. Prosím, propleskněte mě někdo. Na druhou stranu, co já si nevytrpím pro razítko na přihlášku, že. Jen nevím, jak to udělá co se týče potvrzení o tom, že jsem očkovaná proti hepatitidě B. Kde tu informaci vezme? Pochybuju, že mu bude stačit můj očkovák. Totiž si nemyslím, že by uměl luštit hieroglyfy, i když makal v Afgánistánu (hustý, ne?), kde maj to svoje hatlamatla.

Ale má u mě jedno malé bezvýznamné plus, i když je chlap. Objednal mě totiž zrovna na den, kdy nemám školu (i když to nemohl tušit), takže nebudu mít zameškané hodiny a nikdo mě nebude strašit s neklasifikací, juhuhu! Hu!

 

A víte co? Tentokrát mám pro vás malou interaktivní hru na závěr. 

Ta hra se jmenuje Najdi Strašilčino očkování proti žloutence typu B. Je velice zábavná, jak se za chvilku přesvědčíte. Zatím to není soutěž o nejkrásnější očkovák, to bych musela ukázat trochu jinou stranu, ale třeba i to někdy zrealizuji.

A teď hledejte. Vakcína se jmenuje Engerix B, je na tři dávky rozložené do půl roku.

Ne, vůbec se vás nesnažím využít. Absolutně ne. Vůbec. Je to zábavná hra pro celou rodinu, partu přátel, Píše.cz... Ale přeci jenom, víc očí víc vidí, že jo... A doma už je nebaví stále dokola mě uklidňovat, že to dole co začíná na E a končí na B určitě ten Engerix je... Navíc poslední odpověď mojí mámy mě příliš neuklidnila. Zněla: "Já nevim, ježiši."

Ty ostatní vakcíny jsou na tom ještě hůř, chuděry. Navždy v zapomnění.

Ono se říká, že víc hlav víc ví, tak já věřím, že víc očí toho víc vidí. A já už jsem se do toho očkováku koukala tak moc, že nevidim vůbec nic a u jasný žloutenky B už mě začíná oblbovat můj vlastní mozek. Potřebuji pohled někoho jiného! :-D A samozřejmě pořád netuším, i kdybych to očkování měla (jakože mám), jak to doložím. Jednak ten doktor ještě nemá mojí kartu, jednak ta škola na svých stránkách nemá žádný formulář. A je tam výslovně napsáno, že k přihlášce je třeba doložit potvrzení o očkování proti hepatitidě B, a datum třetí dávky lékař současně vyznačí na přihlášce. Fakt nevím, jsem z toho nervózní. Internet mlčí, univerzální formulář neexistuje. Asi mi nezbyde nic jiného, než ze sebe udělat trotla a do té školy napsat. Nebo fakt nevím.

 

Tož pro dnešek tak, moji milí. Tož tak. Radím vám dobře, nic si neplánujte, ono to stejně bude všecko jinak. :-D

 

Edit: Poslušně hlásím, že jsem ze sebe udělala trotla a do té školy napsala.