Před několika dny jsme zrealizovali náš několikaletý plán, a sice obměnu primárního auta do rodiny. Náš milý Myšáček se tedy stává autem sekundárním, sloužícím pro přesuny po Praze a blízkého okolí (k čemuž je také stran konstrukce určen), a žezlo auta primárního přebírá náš "nový" Ypsilon.

Proč jsme se rozhodli právě pro Ypsilon? Jaká k němu vedla cesta? A proč je teď v jedné úzké komunitě slavný? Všechno se dozvíte dneska!

Jen na začátek bych chtěla říct, že téma EV je docela ožehavé. Ne každý má elektromobily rád, někdo si dokonce myslí, že často hoří. Někdo by to prostě nechtěl jenom tak, protože to nechce a má rád své klasické auto se spalovacím motorem. Uvedla bych to asi tak, že kdo EV nemá rád, ten ani nemusí nutně číst dál. Samozřejmě může, ale pak tu odmítám vést nesmyslné diskuze o tom, jestli je lepší vrum vrum nebo mimozemská loď. Nikomu neberu spalováky, i já jeden mám - a je super! Jenom si myslím, že super jsou i elektromobily. Takže tak. :-)

Proč elektro?

To je nejčastější otázka, kterou dostáváme. Proč zrovna EV, když nebylíme v domě a nemáme kde nabíjet z vlastního zdroje? 
Důvod je ten, že jsme se tak prostě rozhodli. Už u prvního auta jsme vedli diskuze, jestli vzít elektrickou ojetinu nebo nového spalováka, a tehdy jsme se (na tu dobu správně) rozhodli, že půjdeme do nového malého spalováčka. Na EV nás lákala čistota a větší laskavost k životnímu prostředí (ačkoli ano, výroba baterie také není nic moc). Jenže v tu dobu byl trh na poli EV ojetin pro naše potřeby tak slabý, že jsme ten nápad poněkud odsunuli. Zpětně to bylo dobré rozhodnutí, protože jednak bychom okolo sebe měli mnohem méně míst s možností nabíjet (než je tomu teď), a jednak bychom kvůli omezenějšímu rozpočtu a horší nabídce pravděpodobně skončili s mnohem méně kvalitním městským autem, než které máme teď - byť to není elektro.

Když přišel na řadu výběr dalšího - nového primárního auta, cílem bylo již opravdu elektro. Rozpočet byl s otazníkem, protože financovat naráz auto i rekonstrukci je docela zápřah. Ve hře byla také auta se spalovacím motorem - vše ojetiny, ale pokud to mělo finančně vyjít, byli jsme rozhodnuti pro EV. Takže ten důvod byla prostě idea, jako u spousty jiných lidí.

 

Proč Ypsilon?

Chtěli jsme větší auto. Myšáček je strašně super, ale pobere toho málo. Mikyn sice říká, že uveze basu piv - a o nic víc nejde - jenže to někdy prostě nestačí. Navíc ve větších rychlostech dělá velký hluk, několikahodinová cesta po dálnici je lehce nepříjemná. Autu se do vyšší rychlosti nechce, předjíždění bolí a bezpečnost také není úplně hvězdná.

Jedno z nejbezpečnějších aut vůbec je Tesla. A jedno z nejprostornějších EV je Tesla Model Y. Mysleme si o zakladateli Tesly co chceme, ale z technologického hlediska je to vizionář, a jestli něco funkčního dokázal vybudovat, je to právě Tesla.

 

Chtěli jsme původně Ypsilon?

Jo, hrozně, ale neměli jsme na něj peníze. Respektive měli, ale víte jak... Nechcete utratit úplně všechno, musí vám něco zbýt. A ačkoli jsme koukali výhradně po ojetinách, na Ypsilon to prostě nevycházelo. A tak jsme se dohodli, že se podíváme po trochu menším Modelu 3, jako takový kompromis.

 

Tak jak to, že máme ten Ypsilon?

Při koupi ojetého EV jsme využili služby NejrychlejsiTesla.cz, protože sami si na nákup ojetého EV prostě netroufáme. Sepsali jsme nějaké parametry, které jsme si stanovili, a pán nám ještě týž večer zaslal čtyři variatny, které našel na německých bazarech. Obhlédli jsme je, něco jsme vybrali, a pán hned první následující všední den zjistil VIN vozidel a projel je Cebií. Na vybraném voze ovšem byla poměrně velká škodná událost, a na doporučení jsme od něj dali ruce pryč. Stejná situace se ovšem opakovala ještě asi třikrát: my vybrali auto, pán projel Cebií, bum - vysoká škodná událost. Škodná událost sama o sobě nutně nevadí, jde však o lokalizaci a kalkulovanou cenu opravy. Vozy, které jsme lustrovali, v tomto ohledu zkrátka nedopadly dobře. Všechno to byly vozy řady Model 3.

Takhle jsme si přepinkávali auta několik dní. Mikyn byl frustrovaný, protože zjistil, že nabídka Tesel není ani v Německu nikterak slavná. Zkoušeli jsme lustrovat také české vozy, marně však, výsledek byl vždy stejný: auto se patrně prodává po nehodě nebo větším poškození.
Jednou jsme takhle večer už leželi v posteli a Mikyn vedle mě bědoval, rozezlen na celý svět, jak je trh špatný a že je z toho zklamán. Že se dokonce díval, kolik stojí Model Y, a našel jednu, která má sice najeto mazec, ale stojí skoro stejně, jako ty bourané Modely 3.
Již jsem podobné nářky poslouchala několik dní, takže jsem se k němu vztekle otočila a panovačně mu přikázala, aby autopánovi teda tu Ypsilonu poslal s tím, že se v tom plácá jako kapr na suchu, neboť mi bylo úplně jasné, že Mikyn z tohoto auta oči nespustí, dokud nezjistí, že je kradené/bourané/taxi. Málo jsem tehdy tušila, že tuhle konkrétní Ypsilonu budeme mít za pět dní doma.

Mikyn ten mail totiž skutečně napsal. Skutečně poslal odkaz na tu levnou (v uvozovkách - ona samozřejmě nebyla úplně levná v pravém smyslu slova) Ypsilon, skutečně napsal, že se v tom plácá jako kapr na suchu, a autopán tu Cebii skutečně udělal. A ta Cebie vyšla skoro čistá - jen jedna škodná událost v místě blatníků, cena odpovídala lakování po odření.
Jediné, čeho se tak všichni báli, byl nájezd. 300 tisíc kilometrů je totální nesmysl. U takového auta je předpoklad, že bude mít totálně zhuntovaný podvozek i interiér. Ale znám svého muže a vím, jak přemýšlí, takže mě nepřekvapilo, že byl ochoten přistoupit na risk a autopána do toho německého bazaru poslat i za cenu toho, že by třeba nepořídil, a takový "planý výjezd" by stál třeba okolo 20 tisíc. A u auta s takovým nájezdem ta šance, že to nedopadne, nebyla zrovna malá. Přesto jsme do toho šli.

 

A výsledek?

Degradace baterie okolo 15 %, ale technicky všechno naprosto v pořádku. Rok výroby 2022. Podvozek dobrý, auto udržované. Bez známek lakování, blatníky po pojistné události pravděpodobně vyměněny, auto bylo firemní a majitel si jako náhradu zakoupil novou Juniper. Autopánem doporučeno nákup udělat, protože tohle je prostě náhoda jako prase, štěstí jako prase a příležitost jako prase.

Nákup udělán. V pondělí večer auto vybrané i projeté Cebií, v úterý vyrazil autopán do Němec, ve čtvrtek technická, v pátek registrace vozidla, v neděli předání. Mezitím auto vidělo několik techniků, nikdo nechápal. Ypsilona byla prostě úplně v pořádku. Některé věci sice měla prokazatelně měněné, ale spíše proto, že německá technická je mnohem přísnější, a majitel nechtěl řešit žádné obstrukce. Patrně odvezl auto do Tesly, poručil vyměnit, co na výměnu vypadalo, a bylo hotovo. Papír z německé technické (dělané v dubnu tohoto roku) máme originální doma, opravdu tam vše dopadlo dobře. Ypsilonu vidělo tolik lidí, co tomu rozumí, a stejně se nenašlo nic. Prostě nic - jen prkotiny na levelu toho, co bychom našli i u jiných ojetin, i spalovacích. 

Auto jezdilo pro firmu zabývající se stavením norského typu domečků v Německu. Majitel firmy v Ypsiloně zapomněl flashku, kde jsou nahrané roky a roky záběrů z bezpečnostních kamer na autě, a jen ze zběžného projetí náhodných záběrů jsem zjistila, že autem jezdili minimálně tři unikátní zaměstnanci, vozili i své děti, a to auto jezdilo nejen dálnice, ale také vesnice a blátíčka při kontrole staveb. Napovídá to spíše něco o mentalitě okruhu lidí, který autem jezdil a neničil ho, a také pravidelným a kvalitním servisům svých vozů ze strany majitele firmy.
Díky zapomenuté flashce ovšem také víme, že autu minulé pondělí v bazaru měnili volant. Hezky originál za originál. :-) Volant je u Tesel s takovým nájezdem jedna z nejvíce trpících věcí, takže nikdo z nás nebyl překvapený ani pohoršený.

 

Proč je auto teď slavné?

Protože o něm autopán natočil video. To video je k dispozici zde.

My jsme vlastně rádi, že vzniklo - jednak máme udělané krásné záběry technického stavu podvozku, a jednak je to pro nás definitivní potvrzení toho, že jsme udělali správnou věc. Což je ale ve finále hodně subjektivní, protože i když nám tohle auto dává smysl, někomu jinému by nemuselo.

 

Je všechno zalité sluncem?

Samozřejmě, že není. 300 tisíc kilometrů je skutečně velký nájezd, a člověk nemůže čekat, že na tuto statistiku dostane netknuté auto bez nutnosti servisu. Ano, Ypsilona je dokonale pojízdná a kromě přezutí nepotřebuje nic hned teď, ale pak jsou tu věci, které bude potřeba řešit časem. Vyměnit oleje, vyměnit část přední nápravy - možná časem přední brzdové kotouče, navíc degradace baterie 15 % je docela dost, i když reálný dojezd v průměrně dobrých podmínkách je víc než 400 km, a nám tahle čísla pro naše potřeby nijak nepřekáží. Nepamatuji si ani jednu cestu, kdy bychom dali 400 km na jeden zátah bez pauzy.

Faktické věci: elektronicky je auto v pořádku, baterie je v pořádku (o degradaci nemluvím), karoserie je v pořádku. Argumenty v komentářích pod videem, že je to auto na dojetí a už ho neprodáme, jsou liché. To je prostě tak - když kupujete ojetinu, nemůžete čekat, že se bude chovat jako nové auto, a že vydrží tolik a tak dlouho, co by vydrželo úplně nové auto. Neplánujeme jezdit závody ani poměřovat výdrž Ypsilony, potřebovali jsme ji jako prostorné a bezpečné auto pro rodinu na dálky. Tento účel je schopná ještě mnoho let naprosto v pohodě plnit, to je prostě fakt. Až do letošního podzimu auto jezdilo pro firmu na technické kontroly staveb, a jezdilo dobře. Je normální, že firmy pravidelně mění své vozy po určitém stáří či nájezdu.

Ale zároveň rozumím tomu, že v momentě, kdy má někdo rozpočet buď na nové nebo méně ojeté auto, může být tohle příliš velký risk a nejistota. Když jsme autopána na Ypsilonu posílali, přiznám se, že jsem čekala mnohem horší stav, a vlastně jsem moc nepočítala s tím, že bude v pořádku a my ji vezmeme. I teď jsem obezřetná a sleduji, jak se auto při jízdě chová, protože prostě nikdy nevíte, a ta jediná spolehlivá prověrka je až čas ruku v ruce s pravidelným ježděním. Opakuji se, ale tohle platí u každé ojetiny, nejen u EV.

 

Už jsi to řídila, Strašilko? Je to fakt tak super, jak každý elektromobilista říká?

No... Tady se dostáváme někam, kde už to pro mě není moc veselé psaní. Protože mě učení se s Ypsilonou bolí, a upřímně - vůbec mi to nejde.

Nevím, jestli jste někdy řídili nějaké auto na baterku, ale chová se jinak. Prakticky jezdíte na jeden pedál - akceleraci, kterou regulujete rychlost. Brzdu používáte k přeřazení nebo rychlému zastavení. Takže takové to, že jedete do křižovatky, kde dáváte přednost, takže hezky dáte nohu z plynu a... tak tohle prosím pěkně v EV nefunguje a nedělejte to, zastavíte hned, mnohem dřív, než jste chtěli, takže pak do výhledu popojíždíte jako debil a auta za vámi na vás pro tu půlminutu divoce troubí. Věřte mi, vyzkoušeno za vás.

Dlužno ovšem dodat, že toto je má první zkušenost s Teslou, první zkušenost s elektromobilem, první zkušenost s SUV vůbec. Auto, které jsem teď tři roky naprosto výhradně řídila, je mnohem kratší i užší. Udělala jsem si několik koleček po parkovišti, kde měli hned dva další lidé stejný nápad - takže jsme se tam motali jako nudle v bandě. Po 15 minutách kroužení jsme tedy s Mikynem vyjeli do provozu. Bylo po čtvrté odpoledne a všude jezdilo hrozně moc aut. Měla jsem velký problém navyknout si na jiný styl řízení - noha v křižovatkách jela na automat, takže jsem neřídila plynule a dávalo mi opravdu hodně práce udržet pozornost v nic moc provozu, s jinak fungujícím a jinak širokým autem. Mikyn mě do toho všeho ještě neustále napomínal, že jedu příliš u kraje, takže jsem během těch dvaceti minut operovala s tolika novými věcmi, až jsem se z toho po zaparkování (o tom snad raději nechci mluvit) rozbrečela a dvě hodiny nepřestala. Byla jsem na sebe tak naštvaná, že jsem reálně uvažovala o výletě na magistrát, před jehož budovou bych rituálně zapálila svůj řidičský průkaz.

To byla zatím moje první a jediná zkušenost, od té doby nebyl ještě prostor udělat si další trénink. Hodně jsem sama se sebou válčila, abych Ypsilonu nepostavila do role nějakého zlostroje, se kterým musím bojovat. To je špatný mindset. Mikyn mi tvrdí, že jsem řídila dobře s přihlédnutím k tomu, že to pro mě byla opravdu diametrální změna, ale já si teda řídit dobře představuju jinak. Myslím si, že jsem řídila celkem dobře s Myšáčkem, ale tohle je úplně jiné, nové a v momentě, kdy ani nedokážu stabilně udržet jednu rychlost a do zatáček jezdím připodělaná jak debil - poněvadž si nejsem jistá, jestli pravou stranou neškrtám o obrubník - to prostě není řídit dobře. Jasně, nikoho jsem cestou neohrozila, chodce jsem nepřehlédla, přednosti jsem dávala a bla bla bla, ale dalo mi to skoro tolik práce, jako když jsem poprvé vyjela po autoškole.

Mikyn to měl v noze během pár vteřin, je na tohle prostě lepší, takže ten je z jízdy a auta celkově nadšený. Já se trápím, což přiznávám otevřeně. Všude jsem četla jen názory a zkušenosti, jak je elektro jednoduché řídit, jak se v něm všichni přestali bát... Takže si myslím, že je fajn zmínit i opačnou zkušenost. Ačkoli nemohu posoudit, jestli to není způsobené trochu drastickou změnou automobilu celkově - z malé nákupní tašky do silné SUV čtyřkolky v elektrice. Sice mi všichni tvrdili, jak to půjde samo, ale v mém případě se tak bohužel nestalo. A to si se vší sebereflexí nemyslím, že bych byla vyloženě nějaký řidičský antitalent.

Ale jak jsem řekla, jela jsem zatím jen jednou a byl hustý provoz. Třeba to příště bude trochu lepší - moc bych si to přála a moc bych to potřebovala. Omlouvám se všem, kteří potakají bílou Ypsilonu divně jedoucí, smrt v očích - nějak se to naučit musím. :-) 

 

Ypsilona těsně po předání

 

Jestli jste někdy řídili čisté elektro, ráda bych si přečetla vaše zkušenosti. Překvapilo vás a vaši pravou nohu stejně jako mě, jak je řízení jiné?