Dlouho jsem se neozvala k tématu, co? 

Kdo mě sem tam čte na Twitteru/X, ví, co se děje - nebo spíše neděje. Nebo to podle mých tweetů minimálně tuší. Kdybych to měla napsat nějak stručně, bylo by to asi: Nemáme to hotové a všechno se vyvíjí šnečím tempem. Pro takovou větu bych ale ani nemusela rozepisovat článek, tak se na to pojďme podívat trochu víc. Co se stalo, že stále bydlíme v obýváku mé mámy? Jak vypadá byt? Řeknu, ukážu.

 

Pro začátek si pojďme ujasnit aktéry následujícího (a stále probíhajícího) příběhu:

• Řemeslník - člověk, kterého platíme a který si fakturuje, soused
• Instalatér - kamarád Řemeslníka, instalatér - ale dělá tak nějak všechno, taky soused
• Honza s modrou ovcí - nemám tušení, jaká je jeho odbornost, ale jezdí sem pomáhat, má modrou Octavii

Poslední článek jsem končila tím, že jsme oproti původnímu plánu museli zbourat jádro, čímž jsme ale na druhou stranu dostali šanci zvětšit nově vzniklou ložnici. Museli jsme tedy mírně převymyslet rozložení koupelny, zrušili jsme technickou skříň a vysolili o 60 tisíc víc. Nevadí, možná jsme i rádi - zkrátka nechcete bydlet v bytě, kde stojí nestabilní jádro složené z původních materiálů, které pohromadě drží akorát kachličky.

Tady, u jádra, ovšem začaly problémy v ráji.
Někdy v polovině září se totiž Řemeslník přestal v bytě vyskytovat. Veškeré bourací práce a následné zednické - stavění nového jádra - prováděli Instalatér a Honza s modrou ovcí.

Jádro fuč, pouze suť.

 

Jádro fuč - za světla. 

 

To byste neřekli, jak jsou panelákové byty prostorné.
Kdybyste zrušili koupelnu se záchodem.

 

Bourání bylo rychlé, bohužel následné stavění nového jádra jaksi... nebylo. Jeden týden byli chlapci nemocní, to jsme věděli - Řemeslník schytal nějaký zářijový moribundus od dětí, Honza s modrou ovcí tu týden nebyl a Instalatér v noci tuberácky chrchlal z okna, což slyšela má matka a neváhala mi to hned ráno sdělit s následnou otázkou, jestli víme, kdo by nám v bytě jiný dělal vodu, kdyby Instalatér kašli podlehl. To stejné ráno jsme ovšem Instalatéra potkali, zkroušeně se šoural se psem po chodníku, takže bylo jasné, že úmrtí není na pořadu dne.

Jenže ani po dalším týdnu se vlastně nic moc nedělo. S Mikynem jsme se po večerech do bytu chodili dívat, takže víme, že celkové stavění jádra - myslím tím pouze navrstvení Ytongu bez dalších instalatérských a elektrikářských zásahů - trvalo zhruba tři týdny, když připočítám i nemoc, kterou si celá parta prošla. Na konci třetího týdne jsme si dali kontrolní schůzku s Řemeslníkem, který se doznal k tomu, že ještě musí dodělávat zakázku někde jinde, a že ačkoli chlapcům původně věřil, zjistil, že do bytu chodili jako do houslí a práce jim trvala tak dlouho ne proto, že by měli skutečně tolik práce, ale proto, že v bytě trávili v průměru čtyři hodiny denně, a cokoli udělali, to po nich pak Řemeslník ještě musel ladit. Začali jsme proto duo Instalatér + Honza s modrou ovcí nazývat chráněnou dílnou.

Brzy jsme tak poznali, že co udělá Řemeslník, to je povětšinou dobře, ale co udělá kdokoli z chráněné dílny, to se musí kontrolovat, upravovat a ladit. Řemeslník tento fakt sám přiznal, a budiž mu k dobru, že cokoli se po chlapcích upravovalo, to nám vyfotil a nahlásil. Přesto již na začátku vzniklo třítýdenní zpoždění, které chlapci - spoiler alert - už nedohnali. Ba co hůř...

Základ pro nové jádro stál takhle osamocen několik dlouhých dní.

 

Hurá! Tady už je vymezený prostor pro koupelnu.
I když nebyl ještě do stropu, což ale na fotce moc vidět není.

 

První fotka vybouraného prostoru je focená 11. září, druhá 24. a ta třetí 28. - jen připomínám, že to jádro ještě vůbec nestálo do stropu, nebylo postavené celé. Těch posledních několik centimetrů trvalo snad další týden, ale vyfocené to bohužel nemám (nebylo totiž co fotit).

19. října bylo hotové propojení vody do obýváku - vlastně kuchyně.

 

Osobně jsem měla velký strach ze zásahu do nosné zdi. Ne snad z toho, že bychom jakkoli porušili statiku - od pána z úřadu jsme měli potvrzeno, že to se nestane - ale z hluku a z toho, co na nás řeknou sousedi. Nakonec hlučné práce trvaly snad týden - s tempem chlapců naštěstí nikoli v kuse - Řemeslník potom říkal, že to byl zážitek, na kterém zničili několik vrtáků, ale povedlo se.

Copak to je?

 

Díra!
Na důvod a původ díry se mě vůbec neptejte.
Já na takové dotazy tehdy vůbec neměla odvahu.

 

První drážky pro elekřinu v podlaze.
Někdy při focení téhle fotky mi došlo, že jsem prakticky bezdomovec závislý na tom,
jestli Řemeslník žije či nikoli.

 

Těch drážek tam tedy bylo trochu víc.
Tohle je budoucí kuchyň.

 

Dobré vědět, že prapůvodní majitelka měla vymalováno oranžově.
Pohled do nově vzniklého pokoje - je tady ještě jasně vidět, že to byla kuchyň.
 

25. října jsme se dozvěděli, z jakého důvodu díra (pravděpodobně) vznikla.
Češtináři právě omdleli.

 

9. listopadu započalo štukování zdí.

 

Na chvilku přeruším tok fotografií a vrátím se ještě do samého počátku listopadu, kdy k nám přijeli truhláři na zaměření skříní a kuchyně. Tady nám totiž začíná zádrhel: z fotek a jejich datace to sice vypadá, že práce odsýpala, nicméně není tomu tak. Podle Řemeslníka, který má alespoň nějakou sebereflexi, vznikl několikatýdenní neodpodstatněný průtah. Do fáze budování podhledů se totiž i s bouráním a stavěním jádra obvykle nedostane po dvou měsících práce, nýbrž tak po měsíci. Sám uznal, že se to časově nezvládlo, a termím do konce listopadu (který máme daný smluvně) je tedy velmi hraniční. Slevil nám z fakturace první peníze.

Čert vezmi peníze nebo průtahy. Ty by nevadily, kdyby to neznamenalo, že se tím pozdrží celé truhlářské práce. Truhláři, kteří původně mluvili s Řemeslníkem, totiž byli připraveni na to, že zaměřovat se bude nejpozději koncem října, spíše někdy uprostřed, ale protože se zaměřovalo až 4. listopadu, zjistili, že jim s největší pravděpodobností nestihne dojít materiál od dodavatele natolik včas, aby kuchyň byla hotová do Vánoc. Nebo lépe řečeno - do konce roku, protože mezi svátky mají někteří truhláři volno - naprosto pochopitelně.

V této fázi jsem začala jančit. Na celé Vánoce jsem totiž úplně zapomněla. 

I Mikyn začal být nervózní. Nezpůsobovaly to ani tak průtahy, jako spíš pohled na ještě nezamalované a nezasádrované podhledy, protože desky na sebe nenasedaly tak, jak měly, a to v mém muži budilo značné rozpaky. Když byl Mikyn v maturitním ročníku, brigádničil na stavbách a podhledy stavěl.
"Takhle to nemá být! Nemá!" ozvýalo se celým bytem, zatímco podhledy fotil ze všech úhlů.
Nutno podotknout, že když to řekl Řemeslníkovi, do týdne byly podhledy už relativně ok, nebo alespoň pospravované tučnou dávkou sádry, že se i Mikyn spokojil s výsledkem.

Od chvíle, kdy se dodělaly podhledy, práce na bytě stojí - pokud nepočítám podlahu, kterou ale dělal někdo jiný. Podlaha momentálně stojí zhruba týden, během kterého se zde Honza s modrou ovcí neukázal, Instalatéra jsem viděla jen venku se psem, Řemeslník věčně někde pryč. Ve čtvrtek dopoledne jsem tohle Mikynovi psala - že už několikátý den nevidím, že by se v bytě něco hnulo - přičemž můj aktivní manžel Řemeslníkovi obratem volal, a dozvěděl se, že zbývá vlastně už jen koupelna, která se začne dělat pravděpodobně v pondělí 8. prosince, možná 9., záleží, jak to pojede ze Sika, až bude vyzvedávat materiál.
Smlouva nám vypršela k poslednímu listopadu, ale nevadí. Už v tom lítáme čtvrt roku - v pitomém dvoupokojáku, kde jediným extra požadavkem bylo pár malých otvorů do nosné zdi - ale nevadí.

Jakmile se položila podlaha, začalo to vypadat, 
že by se za dva nebo tři týdny mohlo bydlet.
I bez kuchyně a skříní.
Již vymalováno od mého táty, to taky udělalo hodně.
 

Podlahář se nakonec ukázal být velmi efektivním, protože během jednoho dne zarovnal stěrku po chráněné dílně, za tři dny položil vinyl, během dalšího dne udělal lišty. Podlaha done.

Táta u nás maloval 28. a 29. listopadu. Povedlo se mu vše až na předsíň, kterou stihl přejet pouze jednou vrstvou, takže potřebuje ještě jedno dopoledne, aby práci dokončil. Během svých prací zjistil, že protéká jedna záslepka vývodu trubky, že je na zdi flek a Řemeslníkovi vlhne nějaký materiál. My jsme nebyli doma, takže jsme Řemeslníkovi volali, aby přiklusal. To skutečně učinil (nikdo nechce navlhlý materiál), zavřeli s tátou vodu a zjistili, že materiál zničen, protože ta záslepka tekla docela dlouho. Další sleva na fakturaci jako omluva za záslepku + kompenzace podlaháři z Řemeslníkovy kapsy za opravu stěrky po chráněné dílně. Náklady za záslepku bude vymáhat po Instalatérovi, nebo mu prý nezaplatí část práce - ještě neví, ale v tom tkví ta sleva pro nás.
V téhle fázi je mi to jedno, už chci bydlet. :-)

Ve čtvrtek nám volali z prodejny/výrobny dveří, že dveře jsou ready, ale dodavatel kování, které jsme si vybrali, má výpadek. Máme možnost buď počkat kompletně, nebo si na dobu nezbytně nutnou od prodejce půjčit náhradní kování, s tím, že až bude to naše dostupné, přijdou mám ho vyměnit.
Já, celá zničená čekáním, snížila jsem své nároky a řekla, že si na nové kování počkám a klidně budu mít nějakou dobu kování náhradní.
Duchaplný Mikyn pak ještě jednou volal s otázkou, jak dlouho ten výpadek bude trvat.
Prý tak do příštího týdne.
Začali jsme se do telefonu smát a oznámili chudákovi zmatenému pánovi, že za týden v tom bytě ještě ani nebudeme bydlet.

Máme 6. prosince. Existuje určitá naděje, že bychom se za týden touhle dobou mohli stěhovat. Sice do bytu bez kuchyně a skříní, ale z mámina rozkládacího gauče už mě bolí všechno. Řemeslník si myslí, že by tak příští pátek až sobotu mohl svoji práci předat, což už ale tvrdil dvakrát předtím, takže to s Mikynem sledujeme jako zábavný film a čekáme na výsledek. Zbývá už jen pozvat elektrikáře, aby dodělal nějaké krabičky a vypínače, a pak taky obložit a zařídit celou koupelnu a záchod, což už mohlo být hotové tento týden, kdyby se ovšem v bytě vůbec něco dělo a někdo tam reálně něco dělal (nedělo a nedělal). Důvody, proč tomu tak nebylo, neznám. Myslím si, že kluci mají už nasmlouváno jinde, a svůj čas musí dělit. Do konce listopadu jsme Řemeslníka tolik neurgovali, ale začátkem prosince začal být Mikyn poněkud dotěrnější, takže si myslím, že kdykoli Řemeslník vidí jeho jméno na telefonu, vyskočí mu osypky. Což mně teda koneckonců taky, když v koupelně vidím ten holý Ytong.

 

Závěrem tohoto článku bych ráda řekla, že se nesnažím jen pindat. Řemeslník byl od začátku transparentní - posílá fotky, na vše se doptává, prohřešky přiznává a napravuje. V případě problémů slevuje z fakturací, slevil i za špatně vylitou podlahu a s podlahářem se za jeho práci vyrovná sám. Pokud se nám něco nezdálo, vysvětlil nebo opravil (bez fakturace vícepráce). Problém dle mě vychází z neorganizace práce.

Ale nejsem naštvaná v pravém smyslu slova právě proto, že vím, že na bytě ze stavebního hlediska není žádná prasárna, všechno máme nafocené a nikdo nám nebrání chodit se tam dívat, kdykoli chceme (což není vždy standard, věřte nebo ne). Jenom to všechno strašně dlouho trvá. To je zpětná vazba, kterou chci Řemeslníkovi předat, až se sejdeme naposledy. Dostáváme se k tomu, na čem se asi všichni shodneme - své řemeslníky si hlídáme, ať jsou sebelepší.

Abychom tedy nekončili hořcí, nafotila jsem vám pár špíčků a srandiček, kterých jsem si všimla při obhlídkách.

 

 

Bonbónky, aby se chlapcům dobře pracovalo (?).
Ode mě nejsou. Tyhle se hrozně lepí na zuby.

 

Jaký zelí?

 

Jo tohle!

 

Celá scéna.

 

Teď už vím, co chlapci v bytě dělali.
Umělecká díla.

 

A příště snad už článek z předaného bytu, co říkáte?