Toto úžasné a nepřekonatelné dílo vzniklo  na stránkách Pište Povídky, a to spontánně, v komentářích pod dílem Malin.

Já to, se souhlasem ostatních autorů, upravila a sepsala dohromady.

Pachatelé toho všeho???Malin,Kelt, Hladoveca má maličkost.

A jak to všechno začalo???

---

Na dlani

autor básně: Malin

Prší
skrz kapky
svět
je omytý a čarolesklý
na dlani
rozrazil rezekvítek
aksamit a zlatoblesky
rty pootevřel květ
odeznívá polibek
za zvuku hromů
vůní svádí
magnetismus hromosvodů
roztoužených
barvou bouřky
k dotýkání

Na dlani
snad
z kapky květ
s bílým lemováním
vykvetl mi
modravě fialový svět
snivě podmanivý
mezi peřinami
býval si blízký
a kdysi známý
po bouřce
stínoval ti tep
duhovky
rozvonělé milováním

Na dlani...
uvadlý květ
studí deštěm

Malinina báseň nemohla uniknout Keltovi, pozastavil se tedy nad ní a dal se s Malin do řeči. To ještě netušl, jak tento čin zamává s našimi osudy.

"Ty Malin, kouzelně poetická báseň tohleto. Krásná!" složil básnířce poklonu. "Jednou jsem měl možnost prohlédnout si zblízka modrofialový, nádherně broušený, safír. Pocit z té básně mi ho připomněl," zamručel zamyšleně na adresu Malinina díla.

Malin se usmála, potěšena Keltovými slovy.

"Kouzlo asociace," pokývala moudře hlavou, "díky moc Kelte." Náhle ji něco napadlo a věnovala Keltovi zkoumavý pohled. "Hele Druide... teď mi tak došlo, ty znáš lidi se safírama? Neseznámíš mě? Taky bych si ráda nějaký prohlídla nebo bych jim ho mohla třeba pohlídat," zkusila na Kelta zapůsobit pohledem neviňátka, ale v očích se jí zableskl hlad po drahokamech.

Kelt si zřejmě ničeho nevšiml a pokud ano, nenechal na sobě nic znát. "Jsi obětavá Malin, a to Tě šlechtí," poplácal Malin po rameni a na chvíli se odmlčel. Mmalin tiše vyčkávala.

"Dotyčný je sběratelem minerálů už desítky let. Zeptám se ho, co on na to," prohlásil nakonec Kelt.
"Před pár lety mi ukazoval nádherný Celestin, původně pro malíře Zdenka Hajného. Povídá mi - "Jestli chcete, je Váš. A Hajnýmu seženu jinej." - Já ale u sebe neměl drobných deset tisíc, a tak jsem měl smolíka," pokrčil bezmocně rameny.

 

V tom se u Malininy básně zastavil Hladovec a hned se zapojil do debaty těch dvou.

"Mé nadšení z tvých basní je přímo uměrné zvyšujícímu se počtu jejich přečtení," pochválil nejdříve Malinino básnické umění, "... apropo...v Brazílii je takových šutříků spousta, stačí se jen ohnout..." prohlásil Hladovec sebevědomě. "Kdo jede se mnou?" otázal se tento muž činu.

Malin a Kelt se zdáli být trochu zaskočeni. Rozpačitě na sebe pohlédli.

Když tu se náhle za jejich zády ozvalo: "Já... já chci jet." dožadovala se pozornosti Auril, která si zrovna zamyšleně pročítala Malininu báseň, když zaslechla debatu tří PPautorů.

"Ženy na palubě nosí smůlu..." prohlásil nesmlouvavě Hladovec, "ale tak... jednu... maximálně dvě výjimky bych pro tentokrát mohl udělat," rozmyslel si to přece jen nakonec.

"Och, ty jsi tak laskavý," pronesla s lehkou ironií v hlase Auril.

 

"Tak a je to jasný! S Hladovcem jedem já a Auril, čímž je kapacita vyčerpána a ostatní mají smůlu," ujala se slova Malin, "ale Kelta možná vezmeme taky, má dobrý kontakty," dodala když viděla, nešťastný Keltův výraz.

"No, tak to každopádně! Bez Kelta bychom neodrazili ani od břehu," snažil se podpořit svého mužského kolegu Hladovec.

"Jsem vám vděčný, že mě vezmete s sebou. Nebudete litovat, mám vynikající kontakty mezi brazilskými Kelty a většinu brazilanů znám jmenovitě," ujišťoval kolegy Kelt. Pak trochu dojatě dodal: "Obdivuji Hladovce za odvážnou změnu postoje k mé osobě."

Všichni se, se slzou v oku, poobjímali načež Kelt začal spřádat plány.
"Jedna možnost je nabušit křišťály, acháty a ametysty do kontejneru, ten nechat poslat do Hamburku lodí a potom vlakem domů. Druhá, je objevit nové diamantové pole a pobrat šutry do kapes. Viděl bych to na možnost bé."

"A máš mapu? Bez mapy je to k ničemu," prohlásila věcně Auril.

"No... to nemám," přiznal Kelt, "ale mám motyku."

"Já myslím, že když je Kelt tak skvěle vybaven, měli bychom začít možností a) a pak plynule přejít k b). Ale vlakem domů z nejedu, to po mně nechtějte, vlaku mám dost už teď na dvacet let dopředu," založila si Malin odmítavě ruce v bok.

"Tak jestli souhlasíte, v pondělí v osm sraz na Ruzyni, bágly a pasy s sebou, a letíme!" dodala, když zjistila, že cestování vlakem zřejmě nehrozí.

"V osm muchachos. Moskytiéry s sebou," zahalekal vesele Kelt.

"Mě poznáte, neboť jako jediný budu mít v kapse noviny a na hlavě čepici, kravatu a v ruce krabici... Tak Čau," rozloučil se skupinkou Hladovec.

"V osm? Tak brzooo..." brblala nespokojeně Auril a loudala se směrem k nejbližšímu obchoďáku s úmyslem koupit si nějaký velký kufr.