Vánoce proběhly...jo bylo to fajn. J Měli jsme se dobře, zdobení stromečku, smažení kapra...dokonce i nějaký ty dárky byly. Takže já si nestěžuju, mám Vánoce ráda a ať si říká kdo chce, co chce ráda je mít nepřestanu. Sice to nejsou svátky klidu a pohody jak by asi měli být. Nějaký ten shon se najde, ale nakonec to všechno skončí dobře a to jsou Vánoce. Ale o těch jsem spát vůbec nechtěla... maximálně tak ještě o novém PS3 co jsme našli pod stromečkem... Věřte tomu, že to dá člověku pořádně zabrat, když se snaží porazit počítač v "Gladiátorském duelu" :D Ale což...bavilo mě to a teď si tedy nemůžu stěžovat na bolavé svaly...

Fajn...ale teď už konečně k věci.

Anebo víte co? Kašlu na to... nebudu si kazit svátky přemýšlením o tom, co se stalo. O tom co se stalo a v titulku to zastupuje slovo zklamání. Nechci si tím kazit svátky a nebudu si tím kazit ani zbytek svého života. Prostě někdo má štěstí a někdo ne. V tomhle případě jsem bohužel já, kdo to štěstí postrádá, ale teď je mi to jedno. J Je mi to jedno na dobu neurčitou. Možná až do skonání věků. A jak se říká: "Co je psáno, to je dáno." Takže teď když už jsem to napsala je to pravda a nelžu a ne a ne a ne!

Ufff...konec!

Musím nechat těch sáhodlouhých keců a konečně se dostat k poslední části titulku...

"Naděje do dalšího roku"

J Chci tu naději mít a tak si dám novoroční předsevzetí, které mi tentokrát vyjde, ať chci nebo ne...jakože já chci!

Fajn konečně jsem se vypsala...sice jsem neřekla nic moc konkrétního, ale to je jedno. Takovýhle psaní mi pro "uspokojení" dokonale stačí. J Nic se nesmí přehánět.

Takže teď si pustím HYMIM a pak půjdu spinkat.

Dobrou děcka.

Vaše B.