Takže konečně jsem dohnala všechny svoje spolužáky a včera k páté hodině ranní mi bylo 17. Cítím se jinak? Ne. Změnilo se něco? Naprosto vůbec nic. Takže k čemu je vlastně to, že každý rok jsme o rok starší? Nejpříjemnějsí odpověď asi je, že je to kvůli narozeninám. Je přece příjmený dostat dárky i někdy jindy než o Vánocích, ne? A taky samozřejmě k svátku (což jen tak někdo nemá :) myslím ve světě...). Ale jsou dárky všechno? Jistě, že ne...Dárky jsou fajn a myslím, že nikdo z vás upřímně nemůže říct, že by je neměl rád...Ale na narozeninách by mělo bejt i něco víc. Myslím ten pocit, kdy se ráno probudíte a řeknete si: "Hurá, tohle je můj den. Dnešek si užiju, bude jinej a bude fajn."
Moje narozeninový probuzení? Dárky a clá rodina u mě v pokoji. Zatím fajn...jenže hned jak jsem se konečně vyšťourala z postele, uvědomila jsem si, že píšeme velkou písemku z matiky a....
Přetrhla se mi nit, protože jsem se podívala z okna a bylo tam nějak světlo. Západ slunce. Jeden z nejkrásnějších co jsem kdy viděla. Takže jsem popadla foťák a vyběhla na nejbližší kopec...To nebe prostě hořelo a ještě teď jsem z toho okouzlená :)
No...vaše názory?