Takže jak to popsat...je to nevysvětlitelná věc někde uvnitř mě....takovej ten pocit co mě zevnitř užírá...Řiká "Báro seš tlustej hnusnej červ co jenom užírá tvoje okolí..." Asi takle...ono toho říká mnohem víc...

Tak třeba dneska...Máma sedí dole u televize myslí si že jí neslyšim...

Máma:Pavle mohl by si s tim už něco udělat...vrať tu Báru na zem....Podívej se na tenhle obrázek...fuj...tak depresivní....(a přitom můj obrázek trhá)

Jo takle to u nás probíhá...já sedim na posteli a bračim...mám hlavu v Ateasově klíně a brečim...on mě utěšuje, ale to nepomáhá...Nabízí mi tedy, že se půjdeme proletět...znovu...jako včera, jenže já nechci...ne...pardom já chci...jenže je tu máma ci nepřestává řvát a když konečně utichne...ještě nad tím přemejšlí já jí znám,..je to moje máma...

Tak tedy ležím Ateasovi v klíně a bulim jakpo malá holčička...brečim a on mě znovu a znovu utěšuje.....Pak navážeme na náš včerejší rozhovor...bavíme se spolu dlouho a dlouho do noci a já nechci přestat a cítím že on taky ne...proč...taky?Vždyť k rozhovoru nepoužíváme ani jeden hlasivky tudíž nás z vedlejšího pokoje moje sladce spící máma nemůže slyšet...Pak mě přemahá spánek...řeknu mu že jdu spát, ale nejde to...jistě...to se mi poslední dobou stává pořád...tak tedy znovu otvírám oči a leghám si pod okno a spolu s vlastně neexistující bytostí pozoruji hvězdy...

A nakonec tady je jeden citát a pár řádků od toho s kým usínám....

Radši buď nenáviděn takový jaký jsi. Než milován takový jaký nejsi.

....Bylo pozdní odpoledne a kočka seděla na vyhřáté zíďce...možná spala co já vím...ale jedno vím jistě...Ta kočka tam seděla celý den...a já vám radím nebuďte jako..ona jinak by jste na této zdi mohly prosedět celý život...a to přeci nechcete...nebo ano?

Loučí se s vámi Bajula a Ateas