Promiňte lidi já se asi zcvokla....

Listy padají na zem
tak jako slzy
jsem snad blázen,
nač ty slzy.

Snad slzy strachu,
ne to ne.
Pocitu viny?
nemožné,
ale ano cítím se vina,
však snad neprávem?
Budu opravena?

Sním o tom že je to sen
poskakují děti na louce.
Já však sama jsem.
Utápím se v nevědomí.
Starchu z věcí budoucích.

Topím se v myšlenkách,
které jako by nebyly.
Jsem loutka,
jsem loutka ubohého básníka.
Možná bez viny.

Nespíš víš jak bolí nevědět.
Můj venek pláče, ale vnitřní svět.
Nic se neděje.
Proč?
Co se to stalo.
Necítím.
Proto jsem jí možná řekla...
ne tak to nebylo...
Jak se říká...
básník zůstává nepochopen.

Řekni mi prosím.
Popravdě!
Jsem blázen?