Vím                         

Vím, že ráno vyjde slunce

a já budu myslet na tvoje ruce, 

co nehladí

vím, že snadné není nic

od laskavosti po zapálení smutečních svíc.

 

Brouzdám nohama v trávě 

těším se, až nabídneš mi svoje rámě 

ale stále nepřicházíš

možná jsem nenašla odvahu

odejít a život bez obsahu 

už nenabízí nic.

a nikdo už nevyjde druhému vstříc.

 

Proto čekám, jak rostliny co planě koření

až přerovnám hromadu, co narostla enormě

že nezarostu snad až do trní 

snažím se netvářit záhadně

a pomíjivé okamžiky posílám do snění.