Místo abych dělala něco pořádnýho, jako třeba napsala report o našich prázdninových dobrodružstvích, poslouchám tuhle písničku pořád dokola...

Když mě v práci čeká nějaká nepříjemná úředničina, pouštím si jako podkres youtube. A někdy strnu, zaposlouchám se a už tu věc nemůžu pustit z uší. 
Už dávno jsem se vzdala snah zjistit, proč mě zrovna ta která písnička chytne. Tady si prostě lebedím nad Romanových chraplákem a jen lituju, že můj hlásek jako konipásek na něžné dívčí tóny prostě neukecám. A neukecám. A neukecám. Ale to je fuk, hrát si jí můžu i tak.