Pamatujete, jak nám kdysi MoW nabídl, že se můžeme ozvat, budeme-li potřebovat sehnat něco od elektroniky nebo vůbec?

Tak například já bych se nedivila, kdyby se za tuto laskavou nabídku MoW za bezesných nocí proklínal, rval si zbytky vlasů a z mé fotky si nechal udělat terč na dveře, do kterého by soustředěně najížděl tak dlouho, až by třísky lítaly.
K dnešnímu dni jsem na toho našeho šikulu naložila už takových nesplnitelných úkolů, že bych naprosto pochopila, kdyby v něm každý zvuk zprávy vyvolával třas a neutuchající pláč. Vážně MoWa obdivuju, že mi pořád ještě zvedá telefon a občas ho podezírám z masochismu. Protože kdo jiný by končil naše telefonáty radostným zvoláním: "A kdybys zas něco potřebovala, klidně se ozvi!"
Tak buď je masochista, nebo alkoholik. Masochista by mě potěšil víc, neboť tím se člověk rodí, ale být MoW alkoholikem, musela bych si připsat nějaké ty body za stvoření.

Začalo to v říjnu 2016, kdy jsme holčičkám sháněli noťasy.
"Hele, hlavně aby si na tom mohly hrát takový ty kostičky," pravila jsem já.
"Minecraft, myslíš?"
"No, asi. Jak je všechno hranatý a barevný a můžeš si z toho postavit celej ostrov."
"Minecraft! To je celej svět. A budou hrát xxx verzi nebo spíš xxx ?" (křížky uvádím ve chvíli, kdy mi uchem šumí shluk jakýchsi hlásek, ve kterých se absolutně nevyznám, ale věřím MoWovi, že ví, o čem mluví.)
"Fakt netuším. Ale děsně je to bere. Tos věděl, že umí udělat i hranatýho koně?"
"Tak já se radši podívám po xxx verzi!"
"Ty jsi tak hodnej!"
Byl hrozně hodnej a sehnal noťasy s příslušenstvím, ze kterých holčičky řičely blahem a Choť se neskácel z ceny. (Nezapomínejte, že i skvělá cena, je-li x2, vám trošku zhořkne.) Minecraft přestal holky bavit takřka vzápětí, ale přešly jsme na StarStable, takže dobrý.
Pak si holčičky vymyslely k narozkám foťáky a bylo to tu zas.
"A chcete radši xxx nebo myslíš, že by se jim víc hodil xxx? Ten první umí xxx, ten druhej xxx xxx xxx xxx!"
"Starší chce černej a Mladší nebo ocelově šedomodrej."
Vážně upřímně doufám, že MoW nekecal ohledně paušálu a dat, protože se obávám, že shánět nesehnatelné může být pro kredit dost smrtelné. A jsem si skoro jistá, že pro MoWovu urputnou neodbytnost začal Nikon málem znovu vyrábět foťáky v ocelově šedomodré barvě, od čehož upustili asi tak před pěti lety. Nebýt toho, že Mladší na poslední chvíli na můj nátlak připustila, že fialová je taky cool barva pro foťák, ten ocelově šedomodrej by pro ni MoW vydupal.
O pár měsíců později nám sháněl tiskárnu. Jak už je u MoWa standardem, poměr cena/výkon naprosto vyhovující a tentokrát, poučen lety shánění, mi prostě jen oznámil, co chci.Chytrej kluk.
Když Mladší zoufale zatoužila po Hatchimlíkovi, samozřejmě v nesehnatelné variantě, fakt jsem se snažila. Sama. Dlouho. Marně.
"A nechceš zavolat MoWovi?!" navrhl Choť, protože čas k sehnání tý šílenosti se krátil a ten zatracenej hatšimlí papagáj prostě nikde nebyl. MoW ho samozřejmě objevil za pár kliknutí. A dokonce výrazně levněji, než bych to dokázala já.

Poslední zkouška čekala MoWa tento měsíc.
Protože jsem se rozhodla, že Choť už potřebuje jiný noťas, než 10 let starý Acer. On tedy Choť až tak nepotřebuje noťas, jako mě už nebaví poslouchat jeho vzdechy, že ten malej starej křáp je malej starej a pomalej. A navíc má za pár dní narozky (Choť, ne noťas) a my dostali v práci přidáno, tak co by ne.
Vážně nevím, jak to ten kluk dělá, ale 9. 2. v 17:08 jsem mu poslala žádost a v 18:48 téhož dne jsem měla noťas objednanej.
12. 2. v 11:07 jsem zoufale MoWovi psala, že mi právě volali z prodejny - noťas je poškozený, jiný takový už nikde není. 
A hádejte, co se stalo... v 19:30 jsem měla objednaný další. Ten kluk je prostě bůh. 

Ve čtvrtek jsem si noťas vyzvedla v Zásilkovně a v úterý ho budu předávat Choťovi k narozeninám.

Tak už víte, jak je důležité míti MoWa?!