Dětem přinesl Ježíšek povlečení a hrneček a na mě se zase ...
Ale to bych nebyla já, abych si neporadila. Tedy - abych se nepokusila poradit si. Stálo mě to nějaký ten čas v obchodě (páč sehnat to správný triko není jen tak)  a nějaký ten čas na PC (stejný důvod, ale s tím správným obrázkem)...
A výsledek? NIc moc.
Ale rozhodla jsem se, že tričko s pracovním názvem Sen o Tardis bude na doma dobrý:

Co si budeme namlouvat, spokojená jsem nebyla.
Vlastně jsem měla docela zkaženou náladuAle pak u jednoho dílu Choť prohlásil: "Hele, tohle by šlo. A možná by to vypadalo i líp!"
Je to nádhera, když vás drahá polovička podporuje v plytkostech.
Znovu jsem sedla k PC, abych našla ten správnej obrázek, zase jsem si chvilku hrála s velikostí, opět jsme laborovali s otázkou Kam s ním? 
Výsledek očekával Choť snad ještě netrpělivěji než já.
Ale teď už to můžu říct.
Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením... Ale stálo to za to:

Je to hezký, když si člověk najde na starý kolena společnou zábavičku.
Děti byly taky nadšené, hned si u nás objednaly erb Lannisterů (Mladší) a erb koleje Mrzimor (Starší).
Za dlouhých zimních večerů se očividně nudit nebudeme.