Jedna z prima věcí na (teď už středně) malejch dětech je ta, že chodíte do kiha i na filmy, na který by vás bez dětí ani nenapadlo jít.
Takhle jsem viděla oba díly Šmoulů (Neil Patrick Harris je prostě boží a ne, že ne), V hlavě, Tajný život mazlíčků... už jen podle názvu bych na tyhle filmy sama do kina nešla, radši bych si počkala na DVD.
No a včera jsme se starší vyrazily na Čapí dobrodružství. Tak nějak mi z nabídky kina přišlo jako nejrozumnější alternativa. 
Kupodivu bylo i relativně narváno, čímž myslím, že jsme se v sále nekrčily my dvě a další zoufalá maminka s dítětem. 
Film sám o sobě nemá nějaké úplně překvapivé zvraty a nečekané dějové linky, což vůbec nevadilo, příjemně odsejpal a ani jsem neměla tendence dívat se na hodinky.
Jestli něco na amerických animákách nesnáším, jsou ty pokusy o morální poučování. Od toho už jsou pohádky, aby se děti naučily, že zlo je potrestané a dobro zvítězí, takže nač to ještě hrotit a se vztyčeným prstíkem ukazovat: "A teď pozor, děti, tady máte jedno hlubokomyslné morální poselství!" Na to mají přijít samy a jen tak mimochodem, podprahově, aby jim to víc utkvělo v paměti. A ne třeba jako v Zootropolis.
V Čapím dobrodružství se naštěstí varovně vztyčený prstík nekonal, byť těch poselství tam bylo víc než dost. Třeba jako že nám ty děti hrozně rychle vyrostou a co prošvihnem už nikdy nebudeme moct napravit. A že trávit čas s dětmi je to úplně nejvíc.
Dobré byly gagy šité pro nás dospěláky, zejména ty odkoukané ze života. Při hlášce:"Chtěla jsi jí, tak se teď starej," se jeden tatínek (do maminkovsky nasraného ticha) pobaveně uchechtl. Ten už tuhle sebevražednou větu určitě taky řekl. Já jsem například po stejné větě s Chotěm tejden nemluvila :-D
No a nejdojemnější bylo finále. Ano, připouštím, od té doby, co mám holčičky, jsem dojímací jak na klíček. Fakt mi stačí málo na knedlík v krku a vláhu v očích. 
A tady bylo úplné "miminové pole roztomilosti". Říkejte si co chcete, ale vidět statisíce spokojených vytlemených miminek, které čápi roznáší rodičům prostě JE dojemný. 
Stejně tak pohled na "obdarované" maminky a tatínky. A tatínky s tatínky a maminky s maminkami, když už jsme u toho. Tady se s nějakým genderovým rozložením sil autoři vážně necrcali. 
Určitě jsem nebyla jediná, kdo poslední čtvrt hodinu filmu probulel, ta maminka za mnou popotahovala celkem slyšitelně. 
Z kina jsem odcházela v takovém tom příjemném rozpoložení, jen mi přišlo ironický, že jsem Starší rovnou odvážela k našim, aby mi jí pohlídali, protože jdu na celý víkend do práce.