Narodil se kolem roku 956, a poněvadž byl velmi nadaný, získal na svou dobu skvělé vzdělání, především v proslulé škole v Magdeburgu. 

Po návratu ze studií pomáhal krátce Dětmarovi, od roku 973 prvnímu biskupu v Čechách. Zcela logicky jej proto zvolili po jeho smrti druhým pražským biskupem. Svůj úřad bral Vojtěch velmi vážně, a proto to měl v našich zemích těžké. 

Snažil se totiž o prohloubení duchovního života, a chápal tedy křesťanství úplně jinak, než tomu bylo v jeho vlasti doposud. Jak mezi prostým lidem, tak mezi šlechtou i duchovenstvem přetrvávala totiž nadále spousta pohanských přežitků a nešvarů. K nejhorším u nás patřil obchod s otroky, mnohoženství a nezměrné opilství. Vojtěchův boj byl od začátku odsouzen k nezdaru. Nebyla vůle něco měnit; nikdo navíc nemá rád, když ho někdo zbytečně umravňuje. 

Když to Vojtěch zjistil, odešel raději s bratrem Radimem do Říma, kde oba vstoupili do kláštera a v meditacích prohlubovali svou víru. Tím dostal pražský biskup svého knížete do nepříjemné situace, neobsazené biskupství totiž nebylo v křesťanské Evropě myslitelné. Boleslav II. tedy vypravil do Říma poselstvo se žádostí, aby se Vojtěch vrátil a ujal svého úřadu. Ten svolil. Po návratu do vlasti však našel zemi v ještě horší situaci, než ji opustil. Rozhodl se ale dát svému lidu poslední šanci. 

O jeho druhém odchodu ze země rozhodla brutální vražda manželky jednoho z Vršovců. Za údajné cizoložství ji s mečem v ruce manžel pronásledoval až do kostela na Pražském hradě, kde měla mít podle práva azyl, a tam ji zavraždil. Marně biskup protestoval, a tak zase putoval přes zemský hraniční hvozd. Knížecí poselstvo opět vyrazilo s novými sliby, ale biskup se již tentokrát do své diecéze nevrátil. Ani nemohl, protože mezitím nechal český kníže vyvraždit na Libici celý jeho rod, včetně nemluvňat. V den masakru, na svatého Václava roku 995, se cesta do vlasti Vojtěchovi definitivně uzavřela. 

Uchýlil se proto do Polska, odkud se vydával na misijní cesty na severovýchod, do přímořských krajů k pohanským Prusům. Netřeba zastírat, že silným hnacím motorem takových výprav byla touha po mučednické koruně. Při jedné z těchto cest byl někdejší pražský biskup Vojtěch spolu se svými druhy v Sambii 23. dubna 997 zavražděn.