Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

 

 

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky,

vysvoboď mě, jsi spravedlivý!

Popřej mi sluchu,

rychle mě zachraň!

 

Buď mi ochrannou skálou,

opevněnou tvrzí k mé záchraně,

vždyť ty jsi má skála a má tvrz,

pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

 

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené,

neboť ty jsi mé útočiště.

Do tvých rukou svěřuji svého ducha,

Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.

 

Já však, Hospodine, v tebe doufám,

říkám: Ty jsi můj Bůh!

Můj osud je ve tvé ruce,

vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřítel!

 

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine,

uchovals ji těm, kdo se tě bojí,

popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

 

 

 

 

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská.

Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.